9. kapitola

     Po zbytek dne domlouváme podmínky s managerem a Davidem. Teoretickou část máme zmáknutou, zítra konečně přijde na řadu praxe s fotografem, vizážistou a týmem dalších lidí, kteří dokáží dát můj nápad do fotografií, hezky scénu po scéně, abych pak výsledek mohla hrdě přednést před vedením firmy. 
     Moc bych si přála, aby mi Daniel alespoň slovem naznačil, s jakým nápadem za ním přišly ty dvě. Co mají ony v rukávu, s čím vůbec soupeřím? Nebo to ani nestojí za řeč?

     Hrozně moc se na zítřek těším, bude to pro mě úplně nová zkušenost, nová výzva... Nový den... Daniel mi ještě vysvětuje, jak takové focení bude probíhat. Dychtivě hltám každé jeho slovo, při každém jeho dotyku, mnou projede elektrický výboj. Adrenalin ovšem proudí každou mojí žilou, takže mi nedovoluje soustředit se na vzrušení, které roste s každou minutou strávenou s Danielem. Pojedeme už brzy ráno, protože musíme stihnout hodně záběrů. Máme k dispozici modela, který zastoupí Davida ve všech scénách, kde budou pouze nohy a boty. 
     Je fascinující sledovat ten roj pod vedením Daniela. Každý s každým spolupracuje, všichni ví, co a jak dělat, kdy přidat, kdy ubrat.Spolupracují s námi i stylisté a aranžér, ti nás zásobují trefnými radami a připomínkami. Fotograf si připravuje veškeré potřebné nástroje, zrcátka a zrcadla, stínítka, plátno, stojany... Vše do sebe začíná zapadat jako kostky, které až do teď pluly jen v prostoru nad námi. Cítím se ve svém živlu, stále mám nové a nové připomínky, nápady, každý mě poslouchá, dělá co chci, je to nádherný pocit. Snad to dobře dopadne a já tu budu moct zůstat. 
     Už máme skoro hotovo, dnes jsme nevytáhli paty z budovy, oběd jsme si nechali přinést. S Danielem se na sebe občas podíváme, usmějeme se. Je to zvláštní pocit, tak jiný... Už z něho nejsem nervózní, je mi s ním dobře, bezpečně. Jeho hlas mě hladí, uklidňuje a zároveň mi dokáže rozvibrovat každý nerv v těle. V místnosti začíná být dusno, i když klimatizace běží naplno. Daniel si svléká si sako, rozvazuje kravatu a sedá si do svého oblíbeného posedu s rukama za hlavu. Je jako bůh na trůnu, jako vytesaný do skály. Tak dokonale krásný. Všimá si jak zírám, olízne si rty a mrkne na mě.
"Děje se něco Viky?"
"Ne, v pořádku, jen to byl krásný den, děkuji ti za něj."
"Ještě přece nekončí.

Zapomněla jsi? Dnes ti ukážu město. Sice jsme napevno nedomluvili hodinu, ale počítáš tím, že?"
"Nezapomněla jsem, samozřejmě. Moc se těším. Potřebuji se protáhnout, ukázat okolí... Jen... Nebude vadit, když se převleču do něčeho pohodlnějšího?" Nešťastně přejedu pohledem své úzké šaty a vysoké podpatky, při představě, že bych v podobném outfitu měla absolvovat pěší výlet po městě, mě jímá hrůza. Daniel jen tak tak stačil odložit sklenici s vodou, ze které zrovna pil, a začal kašlat. Kašel najednou přešel ve smích, tak mladistvý a upřímný. Nechápavě se na něj dívám, kroutím hlavou a zvedám obočí ve snaze dostat z něj příčinu jeho nálého záchvatu smíchu. 
"Džíny, triko, tenisky, tak to chceš? Viky, nejdeme přece na operu."
"Přesně tak," odpovídám, ,,ale nerada bych ti dělala ostudu."
"Tak v šest tě vyzvednu doma. Projdeme se a rovnou sfoukneme i večeři, co říkáš? Takže rande v šest?" čekal na mou odpověď s jiskřičkou naděje v očích. Já místo odpovědi špulím rtíky a krčím nosík. 
,,Žádné rande, Danieli. Jdeme se jen projít, vzpomínáš?"
"To víš že jo, ty moje jahůdko," a než stačím zareagovat, lípne mi pusu na nos.
     Opouštíme kancelář, cestou do kuchyňky náhodou zaslechnu rozhovor sekretářky Lindy s jinou kolegyní, jejíž jméno ještě neznám. Baví se o mě a Danielovi. Prý mi Daniel věnuje až příliš pozornosti, přikládá a budu další v pořadí. Mluví i o kolegyni, kterou mám, doufám, nahradit.
"To víš, Lindo, Eva odtud utekla, ani se s nikým nerozloučila, jen aby byla od toho sukničkáře pryč."
"To máš pravdu, dokonce nedala žádné vysvětlení, výpověď, nic. Zbyl po ní jen prázdný byt a spálený mosty." 
"Nevím, proč nikdy nepřiznal, že s Evou měl poměr. Ona se tím chlubila kde mohla a on pak veřejně prohlásí, že je lhářka. Že sice malý románek proběhl, ale jiskra nepřeskočila a že by byl rád, kdyby jeho osobní život zůstal osobní a nikdo si ho nepřivlastňoval. To bylo drsný. Tenkrát si Eva vzala volno pak už ji nikdy nikdo neviděl."
"Tady by ho chtěla dostat každá a neříkej, že nemám pravdu. Daniel chce asi působit dostupně pro každou z nás, ale tohle tenkrát přehnal. Chudák holka, má z ostudy kabát a tahle nová nedopadne jinak. Pořád na něm visí, všimla sis? Už to vidí každý, to by bylo, aby ji nevybrali". To už je na mě moc. 
"Dámy?" Tázavě obě přejedu pohledem, nevěřícně se šklebím. Jedna na druhou se plaše podívají a rychle prchají. Nehorázné drbny. Tohle je přesně to, čemu jsem se chtěla vyhnout. Ale já sama vím na čem stojí můj a Danielův vztah, jsme kolegové a možná přátelé, nic víc.