15.kapitola

     Ráno mě budí protivný zvuk budíku. Protahuji se s úsměvem na tváři, musím uznat, že díky vypitému alkoholu, jsem spala v kuse a úplně do růžova. Odcupitám do koupelny a tam nahlas zdravím svůj odraz v zrcadle. Oblékám si černé kalhoty a červené sako, vlasy stáhnu do ohonu, jemný make-up a boty na mírném podpatku. Přecejen na nich budu celý den.
     Sedám si ke snídani a volám mamce, abychom doladily úkoly, domluvily časy srazů, aby vše fungovalo perfektně. Na občerstvení máme najatou luxusní firmu, stoly budou vypadat přepychově.
     Když přijíždím ke galerii, už před vchodem roztahují červený koberec. Ochranka oblečená do černých uniforem a se sluchátky v uších dostává pokyny, najatý personál připravuje stoly a židle, po mole již chodí modelky a mamka stojící pod pódiem drží mikrofon a zadává jim pokyny, jak se správně pohybovat a kdy přesně se otočit. DJ pouští hudbu, na kterou budeme šaty předvádět. Atmosféra je uvolněná, všichni mají úsměv na tváři, pobíhají sem a tam. 
"Viky, pojď už, nazkoušíme příchod a vaší promenádu," volá mamina hned jak mě spatří. Dona upravuje květinovou výzdobu, ale když slyší, jak na mě mamka volá, nechává práce a běží taky.
     Po několika hodinách generálky jsou obě konečně spokojené. Vše už je na svém místě, číšníci rovnají a leští poslední skleničky, stříbrné mísy a tácy jsou precizně nazdobené nejrůznějšími pochoutkami od zákusků, salátů, uzenin, přes ovoce až po mořské plody. Mamka začíná vypadat trochu nervózně, ale nedává to příliš najevo. Modelky už jsou v rukách vizážistů a kadeřníků.
     Dona je hotová, jdu na řadu já. Zakrývají mi zrcadlo, když překvapení, tak prý pořádné. Pobaveně kroutím hlavou, ale na jejích hru přistupuji. Beru to jako relax, miluji, když mě někdo opečovává. Když mě začínají navlékat do šatů, musím mít zavřené oči, šátek by mi mohl poškodit makeup. Jsem hrozně napjatá, neprotestuji, ale to napětí ve mně se hromadí a málem kolabuji. Co když se mi to nebude líbit? Už se chci vidět, proboha! Trvá to celou věčnost. Konečně hotovo, oči mám stále zavřené. Slyším kolem sebe slova uznání a pochvaly, což mě uklidňuje.
"Jsi připravená, Viky? Můžeš se podívat." Pobízí mě s veškerou vážností Dona. Nervózně jen přikývnu, sotva dýchám, potím se. Bere mě za ramena a otáčí doprava kolem mé osy. Zhluboka se nadechnu, narovnávám se. 
"Otevři oči!" Přikazuje mamka. A já je otevírám... 
     To, co v zrcadle spatřím, je jiná žena.

Nestojím tam já. Je to nejkrásnější bytost na světě. Medově hnědé šaty dlouhé až na zem obepínají moje tělo. Látka je tak příjemná, sametová a jemně se třpytí. Ve světlech reflektorů hází do stran zlaté odlesky. V pase jsou vyšité zvířecí oči. Divoké... Oči šelmy... Jsou vysázené blyštivými zlatými a hnědými kamínky, chvílemi vypadají, že z nich sálá oheň. Že pozorují svou kořist a jsou připravené zaútočit. Podbřišek je dělaný z hebkého černého semiše, jako čenich lva. Pod ním je vyšitá tlama, která se při chůzi nebezpečně otevírá a odhaluje tak moje nohy. Rozparek se táhne téměř po celé přední straně šatů, výstřih je tak odvážný, že odhaluje i pupík. Ramena mám zakrytá kožešinou stejné medově hnědé barvy jako jsou šaty. Dekolt a ruce jsou decentně zakryté téměř průsvitnou látkou tělové barvy prošívanou tenoučkými zlatými nitkami. Připadám si jako nahá, ze šatů mi téměř vykukují hroty ňader. Naštěstí je látka v těch místech dvojitá, vidět přes ní nic nejde.
Celkový dojem šelmy naprosto dokonale dokresluje make-up a účes. Vlasy mám natupírované a vyčesané jako opravdovou hřívu, oči mám nalíčené výraznou hnědou barvou se zlatými linkami, oba vnější koutky mám zdobené třemi nalepenými černými kamínky. Rty smyslně rudé, dominují celému obličeji. Bronzový pudr v různých odstínech dává dojem divočiny, jakobych právě vylezla z pralesa. Vysoké botky potažené černým semišem celou tu dokonalost završují. 
Nemůžu odtrhnout oči od zrcadla, zírám s otevřenou pusou. Všichni netrpělivě čekají na mou reakci, ale já nejsem absolutně schopná jediného slova. Po několika dlouhých minutách jsem schopná reagovat jen tichým "ach"...