17. kapitola

     Povídají si spolu, vlastně ani nevím o čem. Jsem ponořená do svých vlastních myšlenek, které nejsou příliš pozitivní. Bože, co jsem to udělala!
Obě ho hltají pohledem, hm tak nepůsobí tak jen na mě. Konečně je někdo vyruší, musí se věnovat i jiným hostům. Daniel přistupuje, opět mě chytá kolem pasu a líbá mě na krk.

"Bavíš se miláčku."

"Naprosto," Odpovídám suše, všímám si Arona, který stojí opřený o bar, stále nás hlídá pohledem.

"Bavím se skvěle miláčku," opravuji se líbezným hlasem. Líbám ho na tvář a vinu se k němu. Daniel ihned pochopí, jakou s ním opět hraji hru. "Potvoro, to si vypiješ." Šeptá mi něžně do ucha, projíždí mnou mráz.

"To se vsadím."  Chraptím nervózně.

     Celý večer si mě Daniel vodí jako páv svou pávici. Hladí mě dráždivě po zádech, šimrá mě na ruce. V kombinaci ze stále přibývajícího vypitého alkoholu, to na mě začíná velmi nepříznivě působit. Krev se mi hrne do tváří a v podbřišku to příjemně šimrá. Každou chvíli si všímám, jak ho pozoruje nějaká ženská. Vlastně se vůbec nedivým, je tak krásný, mužný, sexy. Jsem jím omámena. Mám ho plnou hlavu, on mě tak vzrušuje. A ví to, ten holomek přesně ví, co dělá. Přestávám se kontrolovat. Při jeho dotecích se jemně prohýbám a vrním. Jeho to vybízí k dalšímu dráždění. Ocitáme se v odlehlém koutě sálu, kde je tma. Nikdo nás tu nevidí. Už to nemohu vydržet, pohár přetekl! Jsem tak vzrušená, že snad umřu. Otáčím se k němu. Mé podpatky mají asi patnáct centimetrů, ale i přesto je Daniel ještě o dost vyšší než já. Strkám ho zády ke zdi, ruce mu dávám kolem krku a nepřeji si nic jiného, než ho líbat. Jenže on mě z ničeho nic jemně odstrkuje.

"Kdepak." Vrní sexy hlasem, který se mi vpíjí do podbřišku a do klína. Drží mě za nadloktí, abych neztratila rovnováhu.

Vrávorám, nechápu to. Ach ne, proč?

"Zapomněla jsi poprosit."

To nemyslí vážně, snad je jasný co chci.

"Nebudu tě prosit:" Přecedím skrz zuby a snažím se o další pokus.

Náramně se baví. Nesouhlasně pomlaskává, "popros!"

Dostává mě tam, kam chce pacholek jeden. Jsem bezbranná. Lapená a flustrovaná.

"PROSÍM." Kapitulace. Šeptám to sotva slyšitelně. Nejsem si jistá, zda mě opravdu slyšel. Nejistě zvedám hlavu a vpíjím se do jeho modrých očí.   

    Překvapí mě, chytá mě za zadek oběma rukama a přitahuje si mě těsně k sobě. Dívá se mi roztouženě do očí, velmi pomalu se přibližuje. Mám pocit, že samou nedočkavostí a touhou začnu křičet. Už, už je u mě, když najednou přestává. Koutky těch nádherných, plných úst se chvějí v náznaku pobavení.

"Co jsi říkala?" Jeho dech mě příjemně šimrá na uchu.

     Mám mozek naprosto vygumovaný. Kdyby po mě chtěl, abych se svlékla, určitě to udělám. Jů, ta jeho vůně.

"Líbej, mě prosím." Šeptám.

Začíná se znovu přibližovat. Pomalu, líně, jeho rty se spojují s těmi mými. Jako kdyby od jak živa patřili k sobě. Líbáme se pomaličku, něžně. Začíná mě dobývat jazykem. Spolupracuji s ním. Jsem vzrušená, nekontroluji se. Naprosto se mu vydávám na milost.

Jednu ruku zabořuje do mých vlasů, polibek se zrychluje. Hladím mu záda, chytám ho za jeho pevný zadek, sténá. Jsme jako dva blázni, kolem nás není nic, jen on a já. Zajíždí mi rukou pod rozparek a hladí mě přes kalhotky, které dává na stranu a vklouzne do mě jedním prstem. Nadskočím.

"Sakra ty jsi tak vzrušená."  Málem omdlévám, ale drží mě pevně. Na podbřišku velmi zřetelně cítím míru jeho vzrušení. Otáčí mě zády ke zdi, ruce mi dává nad hlavu. Líbá mě na krku, na klíční kosti pak na téměř odhalených ňadrech. Druhou rukou hladí stále můj klitoris, který je teď naběhlí jen pro něj. V tom přestává, mé ruce stále vězní nade mnou.

"Viky, nevypadneme odtud?" Je zadýchaný.

     Chvilku trvá, než se mi podaří otázku vstřebat. Jen přikyvuji na souhlas se zavřenýma očima. Ty jeho modré hlubiny, ve kterých se právě topím, skrývají pobavení z toho, jaký na mě má vliv. Opravuji si šaty, chytá mě za ruku a táhne pryč skrz sál. Bojím se, že na mě musí být vidět, co jsme před chvílí dělali. Přemýšlím, zda dělám správné rozhodnutí.

"Počkej," zastavuji ho. Nechápavě se na mě dívá.

"Musím se rozloučit s mámou a Donou, neodpustily by mi to. Taky si musím vzít své věci z šatny."

     Chvíli přemýšlí, přešlapuje."Dobře tak se rozloučíme, ale co nejrychleji to půjde." Musím se smát, je tak roztomile zoufalí a já vím, že tak jak on působí na mě i já na něj mám stejný vliv. V šatně si rozčesávám vlasy, beru kabelku a oblečení.

     Mamka s Donou stojí u baru, baví se s přáteli. Poklepávám mamce na rameno, ta se otočí, v očích má radost a smích.

"Mami, musíme jít." Mamka spiklenecky odhaduje situaci. "Ovšem že musíte, děti." Mrká jedním okem.

"Mami!" Kárám ji, i když není daleko od pravdy.

"Děkuji, že jste přišli, Danieli, těšilo mě. Přijďte zítra s Viky na oběd. Doně vzkážu, že jste se byli rozloučit, je zabraná do hovoru."

Mamka si s Danielem vyměňuje usměv.

"Rádi přijdeme, Sáro." Slíbí Daniel.

Mamka mě objímá. "Jsi nádherná Viky a on je sympaťák, celý večer z tebe nespustil oči." Šeptá mi do ucha.

"Mám tě ráda mami. Děkuji ti za šaty, přehlídka byla nádherná. Jsem na vás hrdá." Mamka se usmívá a už mě nechává jít.

     Daniel chytá mojí ruku do své, pospícháme k východu. Venku stojí několik taxíků, které čekají na kšeft. Do jednoho nastupujeme.

"Pojedeme ke mně?" Ptá se Daniel s upřeným pohledem a zvednutým obočím.

"Ano." Souhlasím, fascinovaná jeho dokonalým obličejem.

     Diktuje řidiči adresu, celou cestu se mazlíme a líbáme. Jízda je nekonečná. Konečně auto zastavuje, Daniel platí. Skoro utíkáme. Bydlí ve vysokém domě, s vrátným, který ho zdraví. Nastupujeme do výtahu, dveře se zavírají. Kolem nás houstne atmosféra, každý stojíme v jednom rohu, sledujeme se, zrychleně dýcháme.