Kdo nevěří, nežije!
Vězněná je román nabitý erotikou, vášní, láskou,
napětím i strachem...
Nová kapitola každý víkend!
21.kapitola
26. září 2014 | 10.00 |
Po koupeli se oba balíme do ručníku a sedáme si na gauč v jeho přepychovém obýváku. Bere si hřeben a rozčesává mi vlasy. Hm, která ženská by to nemilovala. Na prstech mám varhánky z vody, ale je mi příjemně, jsem hýčkaná. Pouští příjemnou hudbu.
"Půjdeme na oběd k tvé matce? Slíbili jsme jí to včera na přehlídce."
Okamžitě si vybavuji tu situaci, kdy Daniel mamce slíbil, že dorazí se mnou. Trošku mě ta vzpomínka zamrzí. Mamka s Donou si myslí, že jsme pár. I když po téhle noci a ránu si sama nejsem jistá, co vlastně jsme. Otáčím se k němu čelem. S tázavým výrazem čeká na mou odpověď.
"Danieli, já vím že jsem tě z velké části do téhle situace dostala já. Víš, ale nejsem si jistá, že je pravá doba začínat nový vztah. Teď sama netuším co s tím, co se sebou?" Daniel nevěřícně zamrká.
"Tím nechci říct, že bych něčeho litovala. To ne! Tahle noc byla, no byla nádherná. Nikdy jsem se tak necítila, jen s tebou. Víš, já jsem s tebou šťastná. Jen mám strach, že je to moc rychlí. Moc krásný na to, aby to byla pravda. Tak bych byla ráda, kdybychom si to nechali jen pro sebe. Můžeme se scházet, ale jen nechci, aby to hned bylo vážné chození. Chci, abychom zůstali přátelé. Vždyť i přátelé mohou mít sex, ne? Třeba zjistíme, že se vůbec neznáme, že k sobě nepatříme. Nebo naopak zjistíme, že k sobě patříme a prostě spolu budeme." Jsem strašně nervózní, už se mu dál nemůžu dívat do těch jeho spalujících očí. Tak se dívám na zem.
Zvedá mi bradu a dává pusu na nos. Oči se mi z ničeho nic zalévají slzami. Tiskne mě k sobě.
"Vždyť já tě nežádám o ruku. Ani se nechystám vykřikovat do světa, že jsem strávil nádhernou noc s nádhernou ženou. Necháme tomu volný průběh. Jen, že tvá matka včera nabila nesprávného dojmu, že spolu opravdu jsme. Tak jestli jí to chceš vše vysvětlit, nepůjdu s tebou. Jen vzhledem k tomu, že tě začínám poznávat, usuzuji, že budeš naopak ráda za mou společnost."
Cítím v jeho hlase mírný náznak pobavení, tak zvedám hlavu. Spatřím jeho nádherný obličej, dívá se na mě tak něžně, sladce. Ty plné rty, ty modré oči. Musím se usmát a pevně ho obejmout.
"Budu moc ráda, když půjdeš se mnou, děkuji. Jen zítra v práci, nechci, aby kdokoliv věděl, co se mezi námi stalo. Chci regulérní výběrko. Chci, abych tam zapadl. Chci si nechat práci, i kdyby my jsme zjistili, že se k sobě nehodíme. Souhlasíš?"
Jen přikývne a dává mi cudný polibek na rty.
"Jsi z toho zítřka nervózní?"
"Já jsem o tom nestihla ani přemýšlet. Zatím mou mysl zaměstnáváš plně ty." Směju se a on se ke mně přidává.
"Tak to jsem rád, zítra to zvládneš. Budeš nejlepší, uvidíš. Já tam budu s tebou a budu ti držet pěsti."
"Dobře. A krýt mi záda, viď?"
"To taky." To už se smějeme nahlas.
"Tak pojď, musíme zajet k tobě pro oblečení. Nic ve tvé velikosti tady nemám. Za hodinu musíme být u tvé mamy."
"V mé velikosti a v jiných máš?"
"No, to taky vlastně ne." Utahuje si ze mě a líbá do vlasů. Provokatér jeden.
Ve spěchu jedeme ke mně, mám na sobě Danielovo triko a mikinu. Vypadám jako v sukni. Šaty od mamky mám v ruce. Na nohách mé vysoké boty což k sobě vůbec neladí. Ale není jakákoliv pravděpodobnost, že by mě někdo viděl. Doma rychle upravit, namalovat, vzít něco pohodlného, ale kulturního a honem na oběd.
Komentáře
| RE: 21.kapitola | hannys | 04. 10. 2014 - 20:51 |