Kdo nevěří, nežije!
Vězněná je román nabitý erotikou, vášní, láskou,
napětím i strachem...
Nová kapitola každý víkend!
25.kapitola
24. říjen 2014 | 20.34 |
Na prvních fotografi jsou mužské nohy s boty Quick, jak běží po antuce. Na druhé skok do písku jen nohy a boty. Hod oštěpem, postava od ramen dolů, a text " DOKÁŽEŠ TO!"
Další fotka bradla, hod diskem a text. "DÁŠ TO!"
Postava muže na hřišti s přikrytým obličejem, vydýchává se.
Postava muže od ramen dolů s medailí na krku a text. "MÁŠ NA TO!"
Konečně následuje fotografie Davida Rýda, slyším úžas diváků. David na fotce běží s tyčí. Na další skáče, je na ní velký detail na boty a dopadá.
Pak stojí s tyčí a ukazuje rukou směrem na fotografa a pod ním stojí slova. " DOKÁŽEŠ TO.... I TY TO DÁŠ... MÁŠ NA TO!"
Prezentace končí fotkou Davida Rýda bez trička se slovy, "NA ZÁVĚR I NĚCO PRO DÁMY."
Což všechny rozesměje. Rozsvěcuje se světlo v místnosti.
Již za plného světla spatřím, že v místnosti všichni stojí a já sklízím veliký aplaus.
Ten můj černý princ tam sedí, naprosto spokojený se samolibým úsměvem a jen tak plácá dlaněmi o sebe. Mám ohromnou radost. Povedlo se to! Užívám si každičký okamžik. Jenže jediné co si z tohoto vítězství odnesu je pohled na něj. Kdyby ten lump věděl, jak na mě působí. Nejraději bych ze sebe servala oblečení, vlezla si na stůl a cestou k němu shazovala ze stolu skleničky, papíry. Jen abych k němu měla volnou cestu. Jako šelma, která potřebuje svou kořist. Až na to, že on není ta kořist, stal se mojí drogou, kterou si odpírám. Skočila bych mu obkročmo na klín, zmocnila se jeho rtů a servala mu košili.
"Viktorie, byla jste úžasná." Vytrhává mě z mého snění něčí hlas. Okamžitě otáčím hlavu tím směrem, odkud vychází. Je to pan ředitel Tomas. Usmívá se na mě, já musím vypadat jako idiot. Trochu zatřesu hlavou, abych mohla racionálně uvažovat.
"Moc děkuji, pane řediteli." Absolvovala jsem potřásání rukou a plácání po rameni na znamení uznání.
"Kolik ten mladík chce honorář?" Ptá se pan z ekonomického úseku. Sedám si na židli.
"Vše jste již dostali na stůl ve skriptech, které jsem připravila. Všichni znovu usedají, otvírají skripta a debatují. Já ještě sem, tam odpovím na nějakou otázku. Black mi pomáhá s reklamní hatmatilkou. Vše vysvětluje a domlouvá schůzku s Davidem na středu.
"Nevím, zda jsem ten váš potlesk pochopila správně, ale mám tu práci?" Všechny hlavy se zvednou a já slyším dunivý smích. Pan ředitel si stoupá společně s Danielem, přichází ke mně.
"Vítejte v naší firmě, odedneška se stáváte jednou z nás. Za hodinu dostanete smlouvu a pak už jste celá naše."
Směji se od ucha k uchu, přijímám jejich ruku. Daniel se ke mně naklání a jen tak potichoučku, abych to slyšela jen já, mi šeptá.
"Byl bych šťastný, kdybych také mohl říct, že jsi jenom moje." Já umírám.....
Cítím, jak se červenám. Ohlížím se kolem, zda nás nikdo opravdu neslyšel a nesouhlasně kroutím hlavou. Pusu našpulenou a nosík skrčený. Pouští mou dlaň a něžně mě cvrnká do nosu. Culím se na něj jako blbeček.
"Slečno Viktorie, pojďte. Půjdeme za vašimi kolegy říct, jak vše dopadlo.
" Pan ředitel mi nabízí své rámě. Cítím za sebou Daniela, jeho energii, je jako magnet stále u mě. Mírně se mě dotkne na zádech a já se prohnu. Jen tak, aby to ucítil jen on.
Bože můj, teď ho budu potkávat každý den, takhle to dál nepůjde. Potřebuji odstup!
Otevíráme dveře a já spatřím Kelly na gauči s rybníkem slz. Vyhýbá se mému pohledu. Black k ní přistupuje, podává jí ruku. "Nic si z toho nedělejte, snažila jste se." Ona se jen smutně usmívá, kývne na souhlas hlavou a odchází. Je mi jí líto. Chtěla bych něco říct, ale sama se topím v přívalu vlastních zrovna nabitých emocí. Vstupujeme za dveře, kde jsou kancelářské buňky a všichni zaměstnanci reklamky.
Daniel si stoupá před nás, natahuje ruku směrem ke mně a nahlas říká.
"Představuji vám naši novou kolegyni Viktorii Lewisovou." Všichni se zvedají a tleskají mi. Co to mají s tím tleskáním? Říkám si sama pro sebe a nervózně přešlapuji.
"Tvé místo zůstane, tam, kde jsi pracovala na prezentaci, naproti mé kanceláři." Usmívá se na mě Daniel s šibalským pohledem.
Ty jeho rty, maličko se pousměje a špičkou jazyka si vlhčí rty. Nikdy v životě jsem neviděla tak krásnéhi chlapa. Má tu nejdokonalejší trochu klučičí, ale stále mužnou tvář. Jemné strniště. Nejkrásnější modré oči a černé trochu neposlušné vlasy. Ztrácím balanc, ale on mě chytá rukou kolem pasu. Okamžitě mnou projíždí mráz. Tak teda nevím, jestli jsem si neukrojila moc velké sousto. Aron je debil, ale znám ho a vím jak ho ignorovat. Jak sakra mám ignorovat tohohle sexuálního Boha? To teda nevím. Jako kdyby mi četl myšlenky.Znovu mi šeptá do ucha.
"To bude dobrý."
"Jsi si jistý?" Reaguji vyděšená bez přemýšlení a on se nahlas směje s povytaženým obočím.
Jsem v háji, to je jasný......
Komentáře
| RE: 25.kapitola | shalynka | 30. 10. 2014 - 20:32 |