Dnes jdu z práce trochu dřív, byl to náročný den. V ruce mám již smlouvu. V hlavě smíšené pocity. Musím se o to podělit s Donou. Vyprávět ji, jak to vše dopadlo. Ach jo, kéž bych jí moha říct celou pravdu. S Danielem, s tím předstíraným vztahem, který nám všechno tak neskutečně zkomplikoval.
Ale nemohu. Došlo to příliš daleko!
Beru telefon a volím zrychlenou předvolbu. Netrvá dlouho a v telefonu slyším její veselý hlas.
"Čus Viky." Působí na mě jako hojivá mast.
"Tak to mám Dono, tu práci jsem dostala, už jdu domů."
"Jsi skvělá, nepochybovaly jsme o tobě. Víš co, stav se ve středu na večeři, ale vezmi si Daniela. Je sním legrace, moc se nám líbí. No jo, ty si umíš vybrat a já pořád nic."
Vodopád slov Dony mi zaplavuje už tak přeplněný mozek, ale i tak mě to nutí k úsměvu. Tedy až na tu poznámku s Danielem.
"Přijdu moc ráda, ale nevím, zda půjde i Daniel. On má teď příliš práce." Pokouším se zalhat, ale Dona mě příliš zná. Úplně ji před sebou vidím, jak se právě teď tváří na svůj mobil. "Pff." Slyším ji odfrknout.
"Nedělej drahoty a vezmi ho, jíst snad musí, ne? Pa."
Okamžitě ukončuje hovor. Zůstávám stát jako opařená, trochu pociťuji žárlivost. Moje rodina nestojí o mě. Asi by jim nepřišlo divný, kdybych já zůstala doma, hlavně že by přišel Daniel. Nedá se nic dělat, musím si sníst, to co jsem si navařila. Do práce půjdu až ve středu, teď mě čeká jedna z dalších nepříjemných překážek v mém životě. A to výpověď z reklamky a setkání s Aronem z očí do očí. Výpověď jsem už sesmolila. Nevrátila bych se tam, ani kdyby ta prezentace nevyšla. O to lépe, že práci mám. I když skáču z průseru do průseru a to přímo s rovnýma nohama.
"No nemáš ten život jednoduchý Viky, ale aspoň se nenudíš." Řekám si sama sobě nahlas.
Jen nevím, zda to nechám na zítřek. Raději to sfouknu ještě dnes, prohrábnu si vlasy. Ne, ne, dnes už toho emotivního vypětí bylo ažaž. Musím si to servírovat po menších dávkách, abych se náhodou nezbláznila. V krámu s potraviny si koupím bílé Lambrusko a jahody. Jo tak přesně tohle teď udělám.
Po příchodu domů se svléknu z oblečení jako had, nechává vše válet na podlaze. Nahá jdu s flaškou v ruce, v druhé nesu jahody. Kráčím směrem k vaně, do které napouštím horkou vodu a kápnu tam malinko vonného oleje. Dnes se hodlám rozmazlovat. Slyším pípnout svůj mobil, přišla sms zpráva. Po odemknutí telefonu zjišťuji, že zprávu poslal černý princ. Polívá mě horko a cítím to známé mravenčení.
"Mohu přijít, oslavíme to spolu? D."
Zvedám obočí a ihned odepisuji. "Danieli nezlob se, ale chci být dneska sama a vypnout. Moc děkuji za ten dnešek. Moc jsi mi pomohl. Ve středu jsme oba pozvaní k mé matce na večeři, půjdeš?"
I s telefonem mířím zpátky k vaně, v ruce mi opět pípá.
"To chceš říct, že tě neuvidím ani zítra? Děje se něco?"
Povzdechnu si, fakt nechci nic řešit.
"Netýká se to tebe. Chci být sama se sebou. Zítra musím do reklamky, podat výpověď. Netlač na mě. Jsme jen přátelé, nezapomeň. Teď se uvidíme každý den. Pa, jdu do vany tak už neotravuj. Jsem v pohodě. :-D"
Pokládám telefon na umyvadlo a nořím se do vody. Ach, je tak teplá a hladí mě všude na těle. Smívá veškeré napětí posledních dnů. Upíjím víno a zakusuji sladké jahůdky. Telefon opět dává najevo další zprávu, ale já už nereaguji. Nechávám se unášet vůní exotického oleje a cítím, jak se mi víno dostává do hlavy. To je přesně to, co potřebuji. Na chvilku dostat z hlavy všechny problémy a chlapy světa.
Do postele se dostávám o hodinu později, lehce vláčná a celá červená z teplé vody. Okamžitě usínám. Ze spaní mě budí živý sen. Je o Danielovi, který mě líbá tak vášnivě, jak to umí jen on. Stahuje mi kalhotky a zvedá sukni. Kleká si ke mně, začíná mě líbat na můj klitoris. Já vzdychám, zakláním hlavu. Užuž se blížím k orgasmu. V zápětí vykřiknu a dosahuji vyvrcholení. Z těžka dýchám, on zvedá hlavu. Olizuje si lesklé rty, vstává a začíná mi tleskat. Já zjišťuji, že místnost je plná našich kolegů, kteří nás celou dobu sledují. Také stojí a tleskají mému orgasmu.
Budím se zděšená a celá spocená. Bože to byl sen, ještě cítím tep na klitorisu, z toho, jak jsem se opravdu udělala. Jsem vyděšená.
"Danieli Blacku, dej mi pokoj!" Nadávám, ale přitom cítím smutek z prázdné postele. Ještě včera jsme se v ní milovali, než jsem ho vyhnala domů.
Já nevím, co chci. Chci ho. Nechci to okolo, co by náš vztah přinesl. A to znamená spoustu komplikací. Vzpomínám si, že bych měla mít ještě jednu zprávu v mobilu. Zůstal v koupelně. Vyhrabu se z postele, sundám si košilku a v koupelně si omyji obličej. Telefon je stále na umyvadle.
"Nechci na tebe tlačit, jen jsem si zvykl na tvou přítomnost a právě teď ji velice postrádám. Chtěl jsem s tebou sdílet radost z úspěchu."
Je mi to líto, jsem pitomá. Chtěl přijít jako přítel a oslavit naší práci a já? Jsem mrcha nevděčná, jenže všechno kolem něj je tak zamotané.
Převaluji se, už nemohu usnout. Ráno budu vypadat jak modřinka, místo abych do reklamky přišla jako sebejistá silná žena. Jako vítěz.
Je devět hodin a mě se nechce vstávat. K ránu jsem konečně zabrala, ale byl to neklidný spánek. Líně se protahuji a nutím se zchodit peřinu. Při představě toho, čím dnes musím projít, se ještě víc tulím k polštáři. Ještě pět minut....
Tak tedy jo ty kůže líná, říkám si pro sebe a nenávidím tento den, který teprve před pěti minutami začal.
Pomalu a to opravdu velmi pomalu mířím ke koupelně. Odraz v ní je k politování hodný. Kouká se na mě malá vystrašená holčička. S kruhy pod očima a vlasy na kterém by se usídlil kdejaký ptáček. Snažím se pomocí prstům neposedné vlasy vrátit na své místo, ale nebude to snadný úkol. Není moc dobrý nápad jít spát s mokrou hlavou. Opilá, mít super sny, při kterých se převalujete. Teď z toho mám skoro dredy.
Rychle se umyji, vlasy pomocí násilí učešu a mířím do ložnice. Oblečení dělá člověka, je to jediné co mě může zachránit. Chci působit jako vyrovnaná silná žena. Což znamená, černý kostýmek, bílou halenku, decentní náušnice a alespoň deseticentimetrový podpatek u lodiček. Vlasy si češu do dokonale uhlazeného drdolu. Působím opravdu profesionálně a nepřístupně. Na stole mám připravenou výpověď, ještě se napiji džusu a zakousnu se do koblihy. Není nic horšího než vyrazit na nepříjemnou schůzku nevyspalá, nervózní a ještě k tomu hladová.
V hlavě si stále dokola přeříkávám řeč, co jsem si již dávno připravila a hodlám jí vpálit Aronovi rovnou do očí.