Ibelieve | 2. kapitola

     Vcházím do prostorné přijímací místnosti, kterému dominuje bílý pracovní pult s černými kancelářskými doplňky. Působí velice luxusně. Za pultem sedí sekretářka, právě telefonuje. Je oblečená do černého kostýmku, zpod sáčka vykukuje límeček hedvábné bílé košile. S blond vlasy vyčesanými do úhledného drdolu vypadá velmi profesionálně.
     Zvědavě se rozhlížím okolo sebe. Celá místnost je zařízená v černé a bílé barvě. Naproti pultu je velký bílý gauč s bílým stolem, pod ním černý koberec, podlaha šachovnicová, černobílá dlažba a bílé zdi zdobí abstraktní obrazy v různých odstínech černé a bílé. Prohlídka končí opět u sekretářky, která právě dotelefonovala. Mile se na mě pousměje, ale to už přichází ON. 

"Dobré ráno Lindo," zdraví ji také s úsměvem. Ta ihned lehce zčervená a s nezvyklým nadšením odpovídá na pozdrav.

"Dobré ráno pane Blacku."

Hmm, tak můj zachránce se jmenuje Black, pomyslím si. Černý princ... 

"Vy jste?" Linda konečně otáčí svou pozornost na mě.

"Viktorie Lewisová, jdu na pohovor." Snažím se znít sebevědomě, ale přátelsky. Pan Black zpozorní, podívá se mi do tváře a mizí ve velikých černých dveřích.

"Ach ano! Prosím, posaďte se a udělejte si zatím pohodlí. Ještě přijdou dvě zájemkyně, poté půjdeme společně do zasedací místnosti, kde se dozvíte podrobnosti výběrového řízení," vysvětluje mi Linda.

     Poslušně si tedy sedám na pohovku, do ruky beru reklamní časopis. Vtom se otevřou vstupní dveře, ve kterých se objevují dvě slečny podobného věku jako já. Obě jsou moc hezky oblečené. Jedna má rovné černé mikádo a světlý kostým se sukní, ta druhá vlasy do drdolu oříškové barvy, černé sako s červenou sukní, kolem krku stejně červený šátek. Mé sebevědomí rázem klesá, konkurence je obrovská, co se týče vzhledu, soupeřit s nimi nemohu. 
     Navzájem se představujeme. Ta s mikádem se jmenuje Kelly, červený šátek je Paula. Linda nás vede do velkých dveří, za kterými před pár minutami zmizel Black, můj černý přízrak, nervy mám na pochodu. Cítím, jak se mi hrne krev do obličeje, nezadržitelně rudnu a dlaně se mi potí. Mám co dělat, abych se vůbec udržela na nohou. Kelly se na mě otáčí, zhluboka se nadechuje stylem "já brzo omdlím", a tím mě ubezpečuje, že je na tom podobně jako já. Paula na tom nebude jinak. A to ještě neviděli Blacka.
     Naposledy se rozhlédnu po místnosti. "Black and White", zabroukám si pro sebe a vcházím do dveří zasedací místnosti.

     Za dveřmi stojí velký konferenční stůl do písmene U. Okolo stolu již postávají nějací pánové, letmým pohledem jich napočítám pět. Všichni mají černá kvádra, košile a kravaty, vypadají přísně a velice důležitě. I tato místnost je zařízená v černobílých barvách, je stejně prostorná, jen jí dominuje obrovské okno přes celou boční stěnu. Je z něj úchvatný pohled na panorama celého města, v noci to musí být něco! 
     Z rozjímání mě vytrhne krátké rozpačité zakašlání, Paula by asi uvítala trochu vody, ušklíbnu se. Black tam stojí jen tak mimochodem opřený o zeď, jednu ruku v kapse, v druhé telefon, právě s někým hovoří, takže si ho můžu nepozorovaně pořádně prohlédnout. Je vyšší než ostatní muži v místnosti, zřejmě i nejmladší. Na sobě má bílou košili s bleděmodrou kravatou a značkový černý oblek, sako ledabyle rozepnuté. Vlasy černé jako havraní peří, na krátko střižené a upravené do sexy rozcuchu, stejně černé obočí, které se při hovoru zrovna mračí. Jasně modré oči kontrastují s opálenou pletí, upřeně se dívá kamsi z okna, ten pohled je tak spalující... Dokonalý obrázek završuje asi dvoudenní porost na tváři, hlavou mi probleskne myšlenka na to, jaké by to bylo, kdyby se otřel o mojí holou kůži. Cítím jak rudnu, proto oči rychle odvracím pryč. Teda, chlap to je fakt pořádný, k sežrání, ale tyhle myšlenky zrovna teď nepotřebuji, z jednoho průseru utíkám a do druhého se řítím.