28.kapitola

     Nesmím zrazovat sama sebe, takových situací ještě přijde. Musím být silná. On mi nepatří! Tlak se mi vrací do normálu a já začínám klidně dýchat. Přichází ke mě má kolegyně Nina.

     "V devět porada v zasedačce." Oznamuje mi a přátelsky se zubí. Já jen přikyvuji.

     Cítím žaludek až v krku, dlaně mám opocené. Nemohu uvěřit tomu, že člověk jako jsem já, tím myslím někdo, kdo už toho má tolik za sebou a vyřešil si spoustu pro někoho neřešitelných situací. Teď šílí ze zavřených dveří a z toho že nemá přehled o tom, co se za nimi sakra děje. Zblázním se z toho chlapa! Tohle nedává smysl, kéž bych byla malou muškou a mohla vlétnou přes klíčovou dírku tam, kde je právě on a ta atraktivní bloncka.

     Koukám na čas na monitoru, už musím jít. Beru si laptop, poznámky, nanáším trochu lesku na rty, pročísnu si ohon. Připravená.

     Všichni mí kolegové, už sedí v zasedačce, i Black a ta blondýna. Nepřátelsky na ní zírám. Proč ji tahá i sem?

     Sedím vedle Niny, je moc milá. Je menší kulaté postavy s mahagonovým mikádem, zdá se být přátelská. Black si šeptá s blonckou a kouká se do složek papírů. Jsem nervózní, plná očekávání.

     Black si odkašlává, zvedá hlavu. " Vážení, chtěl bych vám představit jednatelku firmy Quick. Ketrin Samrsovou, která se přišla podívat na projekt slečny Lewissové a dojednat podmínky této reklamy."

     Okamžitě červenám pod tíhou všech černých myšlenek, kterými jsem se poslední hodinu zaobírala.

     Uvolňuji se a snažím se usmívat.

     "Dobrý den, musím říct, že jsme velmi překvapeni, návrhem, zpracováním a hlavní tváří této reklamy. Davidem Rýdem, který s námi podepsal smlouvu budoucí, na další z produktů firmy Quick."

     Dívá se na nás a mile se usmívá, když její pohled končí na mě.

     "Tímto bych chtěla poděkovat právě vám Viktorie, měla jste úžasný nápad, směr i cíl.Vaše reklamní agentura díky Vám získala velkou zakázku. Také další zakázky, které se týkají naší značky. "

     Ketrin vstává, nabízí mi svou pravici a gratuluje mi. Cítím se maličko nesvá. Došla mi slova, nesměle poděkuji.

     Dále bylo projednáno vše kolem natáčení, které se bude konat na stadionu, na kterém se konají veškeré velké akce, jakožto mistrovství a jiné. Problém je v tom, že je trochu z ruky, budeme ubytováni v hotelu během třídenního natáčení. Pojede celý štáb, včetně mě a Daniela. Při té představě mi přejede mráz po zádech. Já, Daniel v jednom městě a v jednom hotelu. To nevěstí nic dobrého. David za námi přijede až ten poslední natáčecí den. Projednali jsme i ostatní rozdělané reklamy. Porada za hodinu a půl končí.

     Ještě prohodím pár slov s Ketrin, ze které se vyklubala velmi sympatická osoba. Všímám si zásnubního prstenu na jejím prsteníčku a mám sto chutí ji obejmout. Místo toho se culím jako dítě na vánoční stromeček.

     Ze zasedačky odcházím s Danielem jako poslední. On mě chytá za předloktí a vtahuje mě zpátky do místnosti. Jako že mi něco zapomněl říct, já hloupoučká ho následuji. Zavírá za sebou dveře. Vrhá se na mě. Překvapí mě natolik, že na něj jen vyplašeně kulím oči. Začíná mě líbat..

     Uvolňuji se, polibek mu vracím. Ach tolik mi chyběl. Z jeho vůně šílým, můj mozek se vypíná. Jsem tady jen já a ON.

     Opírá mě o chladnou zeď, pomalu a smyslně mě hladí rukama po bocích mého těla. Já ho táhám za vlasy, zasténá mi do úst, což mi málem způsobuje infarkt.Jedna jeho ruka klouže niž pod sukni a začíná mě hladit mezi stehny. Vzdychám jeho jméno na to mi odpovídá souhlasným mručením. Motá se mi hlavy. Nejraději bych si lehla na stůl a celá se mu odevzdala. Ty jeho kouzelné ruce by se mnou jistě udělali divy. Tak moc ho potřebuji. Z ničeho nic přestává, přesouvá své ruce na můj obličej, díváme se jeden druhému z očí do očí a něžně se usmíváme.

     "Ahoj krásko." Zdraví mě sexy hlasem .

     "Ahoj můj černý princi." Oplácím mu to, ale nejsem tak v pohodě jako on. Asi se rozteču tohou. Ten jeho klučičí úsměv je nakažlivý.

     Chytá mě za ruku, otevírá dveře. V zápětí mou dlaň opouští. Vychází ze dveří a mě nechává stát za sebou. Je mi najednou až moc smutno. Dlaň mám stále teplou od té jeho. Obklopuje mě pocit prázdnoty, ale zároveň pociťuji štěstí.

     Celý den v práci probíhá velmi úspěšně. Začínám blíže poznávat své kolegy a kolegyně, i když musím říct, že se cítím lépe mezi muži. Z ženské části osazenstva stále cítím odstup. Nechápu proč, snad na mě změní názor. Hold si to budu muset zasloužit.

     Sedám si ke svému stolu, který jsem si již vyzdobila fotkou mé rodiny, psacími potřeby a stolním kalendářem, do kterého si vše zapisuji, každou schůzku, veškerý program. Co si nenapíšu, okamžitě zapomínám. Strašná vlastnost, já vím. Ale jsem bez obav, prý se to dědí.

     Slyším příchozí poštu v emailu, otvírám blikající obálku a čtu.

     "Ahoj krásko, proč jsi na mě krčila nos a špulila ty své rtíky, když jsem přišel do práce? Mimochodem ti to moc slušelo."

     Automaticky zvedám oči k jeho dveřím, ty jsou však zavřené.

     Co mu na to mám asi odpovědět, přece nemůžu přiznat barvu a napsat mu, že bych ji nejraději vyškrábala očí, což se samozřejmě v zápětí vysvětlilo. Tak trošku zalžu.

     "Mluvila jsem s mamkou, nemůže se dočkat, až dnes přijdeme. Přišlo mi to nefér, jak je tebou unešená a my jí musíme lhát. Ten nos a to špulení si neuvědomuji, asi instinkt ve tvé přítomnosti."

     Tak moc zase nelžu, ta večeře mi opravdu leží v žaludku. Mamka i Dona jsou v sedmém nebi z toho, že konečně vedle mě vidí někoho, koho obě schvalují. Když jsem přivedla Arona, tak mi mamka hned vyložila karty na stůl a své anty sympatie k němu my dala těžce najevo.

Za chvilku přichází další obálka se zprávou od Daniela.

     "V kolik tě má vyzvednout? Tvá mamka je skvělá, škoda že mě nechceš..." Mračím se a ihned ťukám odpověď.

     "Víš, jak to mám s pracovními vztahy. Dohoda je taková, že příležitostní sex ano, city však ne! A prosím obezřetně, jsem tady nová, nerada bych tady byla jako ta, co dostala flek přes postel. Přijeď v sedm!"

     Razantně posílám odpověď. Kouknu na hodinky, ještě půl hoďky a můj první opravdový pracovní den v reklamce končí. Líně se protahuji na své židli. Začínám si sklízet věci do kabelky a urovnávat stůl. Opět zpráva.

     "Já vím, jen rýpu. Nebyl bych opravdový chlap, kdybych nepřiznal, že se mi takový typ vztahu líbí. Uvidíme se v sedm. Měj se."

     Spokojeně zavírám poštu a vypínám počítač. Hlavně si tohle všechno musím v hlavě srovnat já. Taková podobná žárlivá scéna, ke které se dnes schylovalo, se již nesmí opakovat.

     "A nebude!" Říkám si nahlas.