29.kapitola

     Konečně padla, stojím před budovou a volám si taxík. Doma jsem brzo. Musím se vysprchovat, znovu namalovat a vymyslet co na sebe. Stejně zavděčit se dvěma módním návrhářkám, není nikdy možné. Snad mou snahu alespoň ocení.

     Sprcha mi dělá moc dobře, proudy vody ze mě smívají veškerou nervozitu. Dokonce si i prozpěvuji píseň od Lady Gaga, Aplaus.

     Vlasy mám vysušené, vyžehlené zplívající s mým obličejem dosahají až pod lopatky. Rozpuštěné vypadají skvěle. Nanáším si trochu makeupu, pudru, stíny, černé linky, řasenku, třešňový lesk na rty. Pořád to není dokonalé, ještě trochu tvářenky. Hm, ta osoba dívající se na mě ze zrcadla je docela kočka. Jenže do čeho ji oblékneme. Stojím tam v bílých krajkových kalhotkách a bílé podprsence. Prstem si poklepávám zamyšleně na tvář.

     Sahám po jednoduchých lososových šatech, které mi krásně obkreslují konturu těla. Mají rafinovaný výstřih, jsou bez rukávů a délka tak akorát do půli stehen. K nim černé sako, kdyby bylo chladno a vysoké Labutinky na nohy. Ještě se podívám na ten celek do zrcadla, stále mám čas vše vylepšit. Ale ne, je to dokonalé. Jsem spokojená. Jestli tohle mamině a Doně nezavře pusu, tak už vážně nevím.

Ještě se navoním svým parfémem od Versace. Do uší černé perli. Tak a je to, v tom slyším klepání na dveře.

     Otvírám dveře a v nich stojí ten nejkrásnější mužský vzor krásy, který jsem kdy viděla. Má nádhernou modrou košili ladící s jeho barvou očí. Je nedopnutá a tím mi odhaluje jeho chloupky na hrudi. Černé kalhoty, kožený pásek. Na první pohled značkové hodinky. Jeho černé vlasy tvoří dokonalý rozcuch. Nejraději bych mu je prohrábla. Jen tak ležérně se jednou rukou opírá o zeď, jako model z reklamy, kterou si sám navrhl. Ta jeho nádherná široká ramena. To jak se na mě usmívá. Může být někdo legálně tak krásný? Ale nejvíc odzbrojující je ta jeho vůně, která mě opět obklopuje. Pěvně se držím dveří a přivírám oči tou opojnou směsí. Mám strach, že omdlím.

     "Jsi nádherná." Probouzí mě z oparu mlhy jeho hlas a já konečně mohu zase vnímat. Naklání se ke mně, chytá mě kolem pasu a dlouze líbá na přivítanou. Já ho instinktivně táhnu do bytu, dovnitř a polibek mu oplácím. To už jsme oba zadýchaní.

     "Miláčku, pak bude mít dost času na všechno tohle muchlování."

     To miláčku, mi sjíždí po páteří. Dělám, že jsem to neslyšela, ale není tomu tak. Proč miláčku? Musím trochu zatřást hlavou, abych se probrala. Směje se mi a urovnává si rukou to, co mu právě vyrostlo v kalhotách při našem přivítání. Nemůžu z něj spustit oči, jak ráda bych "TO" vysvobodila. Olíznu si rty.

     "Viktorie, přestaň mě provokovat a pojď." To už se zubím i já, ale poslechnu ho.

    

     Jedeme jeho Jaguárem, cestou nemluvíme, Občas ho přistihnu, že mě sleduje, když se nedívám. Naše oči se střetnou a pousmějeme se. Na co asi myslí? Ach, proč jsem ho nepotkala dřív? Dřív, před všemi mými citovými problémy, v kterých hlavní roli hraje Aron. Proč nemohl být on, má první láska? Jenže mám svá pravidla, přes ty vlak nejede.

     K mamky domu jdeme vedle sebe, drží mě za ruku. Otevírá mi dveře a já s úsměvem vcházím. Atmosféra se uvolňuje. Daniel na mě mrká jedním okem. Drží kytici rudých růží. Já klepu na dveře. Otevírá nám Dona.

     "Ahoj, vy dva, už na vás čekáme." Má na sobě krásné černé šaty, délka nad kolena a velmi vysoké boty. Je krásně upravená jako vždy. Mamka nás zdraví nadšeně z povzdálí. Danielovi věnuje široký úsměv a já jen protáčím oči.

     Okamžitě si začínáme všichni povídat, je milé být zase doma. Mamka přináší šampaňské, rozlité v dlouhých šampuskách. Každému dá do ruky jednu skleničku.

     "Na tebe zlatíčko a na tvou novou práci." Zvedá skleničku mým směrem.

     "Na tebe mami, na tvou excelentní přehlídku." Vracím jí to, jsem šťastná. Daniel se naklání a líbá mě na rty, což mě překvapuje. Mamka a Dona se vesele jeho gestu smějí. To je na mě příliš mnoho emocí. Ale je to fajn, až na to, že to s Danielem není tak nějak opravdové, přesto i já na jeden večer mohu na vše zapomenout a být šťastná.

     Večeře je výborná, stále máme témata k rozhovoru. Daniel kdykoliv může, tak se mě dotkne. Na ruce, na noze, otírá mi šlehačku ze rtu. Opírá si nohu o tu mou. I já se párkrát přistihnu, jak se ho dotýkám. Mamka vstává od stolu a začíná služebné pomáhat odnášet nádobí do kuchyně. Já i Dona se okamžitě připojíme. U dřezu se mamka zastavuje a otáčí se ke mně. V její tváři vidím štěstí, má trochu prorůžovělé tváře od vypitého vína.

     "Teda Viky, ten chlap je do tebe blázen, a ty do něj taky." Nevěřícně na ní koukám, Dona na mě visí očima a čeká, jak zareaguji.

     "Neuspěchej to mami, jsme spolu krátce, ale přiznávám, že mi s ním je skvěle."

     Mamka má pusu od ucha k uchu a Dona si radostně zatleská. Já jen kroutím hlavou a vracím se do obýváku za Danielem. Ten stojí u mamky hudebního přehrávače a hledá hudbu, kterou tam pak vkládá. Ozývá se příjemná hudba zpěvačky Adél. Zůstávám stát a prohlížím si ho. Stojí tam uvolněně, jednu ruku v kapse od kalhot, sako rozepnuté. Drží v ruce obal od cédéčka a čte si jeho obsah. Má krásně obepnutý zadek. Přestávám myslet na to, kde jsme. Hltám ho očima. On si mě okamžitě všímá, otáčí se mým směrem. Pousměje se na mě tím sexy úsměvem a nabízí mi jeho ruku.

     "Smím prosit?" Já přijímám, přistupuji k němu, vkládám do jeho ruky tu mou. On mě obejme a začíná se se mnou vlnit do rytmu hudby. Dívám se mu do očí a vidím v nich něco, co tam ještě nebylo. Opřu si hlavu o jeho rameno a vnímám jen jeho. Jeho pevné tělo, jeho teplou dlaň. Která mi jezdí po zádech a jemně mě hladí. Hm, ta jeho vůně. Třeme se o sebe boky. Naše těla jsou tak blízko. Pasujeme k sobě. Jsem v bezpečí. Píseň končí, já zvedám hlavu. Uvědomím si, že zde nejsme sami, poohlédnu se po místnosti, ale ty dvě nevidím. Slyším jen mamky smích.

     Trochu se stydím podívat se mu do tváře po tom intimním tanci, který jsme právě doploužili. Chytá mě jemně za bradu a tím mě nutí se na něj podívat. Usmívá se. Naklání se ke mně, cítím jeho dech na mém uchu.

      "Nějak se nám to vymyká, viď?" Nějakou dobu mi doznívají jeho slova v hlavě, než si uvědomím, co tím chce říct. Poodstoupím od něj na délku svých paží. Zvážním, musím si rozmyslet, co a jak řeknu. Musím sama sobě přiznat, že to je nádherný večer.

     "Nebylo by těžké se do tebe zamilovat, ale netlač na pilu. Dnes je dnes, ale zítra se vrátíme do starých kolejí. Nechci komplikace. Ne teď. Nenuť mě nad tím přemýšlet." Odvracím plaše pohled. Nevím, jak na má slova zareaguje. Hlavně nevím, jak to vlastně myslel. Rychlým pohybem si mě přitáhne zpátky do náruče a líbá do vlasů.

     "Neboj, nechci nám nic komplikovat, ale je mi opravdu dobře. Kde jsou ty dvě?" Cítím jak mu duní jeho hlas v hrudi a postupně se uvolňují, nevypadá to na bouřku.

     "Jsou na terase, asi nás nechtěly rušit." Odtahuji se a chytám ho za ruku.

     "Pojď, půjdeme za nimi."

     Mamka s Donou opravdu sedí na terase bytu. Je veliký, se zahradním nábytkem, houpačkou a grilem. Popíjejí víno a klábosí.

     "Jé, tak už jdete vy dvě hrdličky?" Mamka ukazuje na dvě židle a tím nás nabádá, abychom si přisedli.

     "Víš, já bych už chtěla jít domů, je hodně hodin." Omluvě zvedám obočí a ukazuji na hodinky.

     "Já to chápu, chcete být spolu. To je v pořádku, byly jste tady dlouho." Mamka neskrývá svůj pobavený výraz, kterým chce říct, jak chápe, že už se chceme dostat do postele." Cítím, jak rudnu, ale neprotestuji.

     "Jen bych chtěla, abychom se viděli častěji, třeba jednou týdně, takhle pohromadě." Ještě dodává, stoupá si a postupně nás objímá. Dona, se loučí vsedě, zamáváním.

     V autě visí otázka, kam teď?

     "Půjdeme ke mně?" Konečně prolamuji trapné ticho.

     "Velmi rád, mám tady i čité věci na ráno, trochu jsem doufal, že mě pozveš."

     Jeho troufalá odpověď mě zaráží. Vykulím na něj oči, v tom se začínáme oba nahlas smát a on startuje.

    

     Jako správný gantelman mi otevírá dveře, pomáhá mi vystupovat. Culím se od ucha k uchu, na tohle bych si rychle zvykla.

     "Máš doma něco k pití?" Zastavuje se na místě a čeká na odpověď.

     "Nemám." Cítím se provinile.

     "To nevadí, je tady večerka, skočím pro víno a přijdu za tebou. Chceš doprovodit na horu?" Daniel dálkovým ovladačem opět otvírá své auto.

     "Ne, ne, jen jeď a pak zaklepej. Zvládnu to sama." Daniel si sedá do auta, ještě čeká, až zajdu do baráku, než odjede.

      Doma si s úlevou sundávám své boty, masíruji si prsty. Zapínám si hudbu, abych přerušila ticho. V tom slyším klepání na dveře, tak to byl snad rekordní čas. Že by poblíž byla večerka o které nevím? Bosky utíkám ke dveřím, jsem šťastná, že už je tady. Bez jakéhokoliv delšího zaváhání otvírám dveře.

     Ale za nimi stojí Aron. Je neupravený, rozcuchaný, neoholený. Sako má rozepnuté, košili vytaženou z kalhot a kravatu povolenou. Dokonce se mi zdá opilý, jak se snaží nabrat rovnováhu. Chci před ním zavřít dveře, ale strká do nich nohu.

     " Tak to ne holčičko, už přede mnou nikam neutečeš."