30.kapitola

     Zní nebezpečně. Jednou rukou tlačí do dveří, tou druhou se snaží zatlačit mé tělo dovnitř. Chvíli se snažím nepohnout, ale je mnohem silnější než já. Než se stačím vzpamatovat už je v mém bytě a zabouchává za sebou dveře. Já vrávorám vyděšeně dozadu.

     "Jsi tady sama?" Křičí.

     Paralyzovaná přikyvuji, nezmůžu se na slovo. Míří k baru, ale nic v něm nenachází. Znechuceně dopadá do křesla a pozoruje mě temným, zlým pohledem. Vůbec nevím, jak se k němu mám chovat. Nesedí tady člověk, kterého znám, je to někdo jiný. Mám z něj strach. "

     Arone, co tady chceš?" Sbírám veškerou odvahu i přes bušící srdce v mém krku.

     "Chci od tebe vysvětlení, Viktorie." Předklání se, lokty dává na kolena a do dlaní opírá svou hlavu. Špendlí si mě očima na jednom místě. V jeho hlase slyším aroganci a hněv. Každou hlásku mého jména s odporem zdůrazňuje.

     "Vysvětlení? Jaké?" Nechápavě přešlapuji na místě a chvěji se strachy.

     " Do prdele Viktorie, co ta výpověď? Co si kurva myslíš, že děláš? Víš ty, kdo já jsem? To já řeknu, kdy můžeš odejít."

      Nikdy jsem ho neviděla naštvanějšího. Zvýšil na mě hlas, to si nikdy nedovolil. Mohla jsem si myslet, že mi to tak lehce neprojde. Míří na mě výhružně svým dlouhým prstem. Jeho tón mi vibruje až v žaludku. Těžce polykám. Dávám si jedna a jedna dohromady. Vzpomínám na to všechno, co mi udělal. Sestavuji si v hlavě, co mu chci říct. Jdu k němu blíž, pomalu, opatrně. Nevím, jak se zachová.

     "Ty se ptáš mě, co já dělám? To je teda drzost. Tak chceš to slyšet? Opravdu to chceš?" Teď na něj pro změnu křičím já.

     "Jo, sakra, to teda chci!" Rychle si stoupá, je minimálně o hlavu vyšší než já. Já instinktivně ustupuji.

     "Dobře, tak tady to máš. Ty pancharte!" Nabírám velké množství vzduchu do plic. Narovnám se a tím povyrostu. Ruce mám zaťaté v pěst. Pochybuji, že by mi něco udělal, ale pro jistotu si v hlavě přehrávám hodiny Kixboxu.

     "Ty jsi ze mě dělal blázna bůh ví, jak dlouho a bůh ví, kolikrát. To ani nechci raději vědět. Zlomil jsi mi srdce. Musela jsem od tebe utéct. Odejít z práce, kterou jsem milovala, která mě bavila. Od přátel...." Odmlčím se, cítím jak mě začínají pálit oči do kterých se neúprosně hromadí slzy. Rychle zamrkám a tím je rozeženu.

     "Jen pro to, abych tě už nikdy neviděla. Ten den jsem za tebou šla, rozhodnutá, ti tu výpověď hodit na tu tvojí nevěrnou, prolhanou hlavu. Ale ty jsi tam nebyl! Víckrát bych to nezvládla za tebou jít, tak jsem to tam nechala sekretářce. Stačí?" Dýchám rychle z toho, jak křičím, ruce mi lítají vzduchem při tom všem vysvětlování.

     "Takhle mě nikdy nikdo neponížil." Dodávám na konec, už tišeji. Teď sleduji jeho reakci.

On jen stojí, už z něj nejde strach, vypadá zlomený.

     "Viky, takhle jsem to nechtěl, jsem hajzl, já vím. Ale tebe jsem fakt miloval." Dosedá těžce zpátky do křesla, zaklání hlavu a zavírá oči. Já se sesouvám k zemi a začínám naplno plakat. Tohle snad neskončí.

     Kleká si, na všechny čtyři a přesouvá se ke mně.

     "Prosím neplakej, tohle jsem nechtěl." Přitahuje si mě do náručí, nebráním se, odevzdávám se své potlačované bolesti.

     "Arone, už jsem se kvůli tobě nabrečela dost. Netrap mě. A smiř se s tím, že je konec."

     "Teď už to vím, vím to." Šeptá mi u ucha.

     Nevím, jak dlouho takhle sedíme. Zvedám hlavu, utírám si zbytky slz z tváří. Pozoruje mě. Zvedám se, snažím se na něj povzbudivě usmát, což mi stejně moc nejde. Taky se konečně zvedá.

     "Viky, mohla bys pro mě udělat ještě jednu laskavost?" Se zájmem přikyvuji a pobízím ho, aby mluvil dál.

     "Mohli bychom, i přes to, jak jsem se k tobě zachoval, zůstat přátelé? Neumím si představit, že mi najednou úplně zmizíš z mého života. Ty dvě avantýry jsem samozřejmě ukončil, chci být chvíli sám." Nedívá se mi do očí, pozoruje nervózně své propletené prsty.

     "To by asi šlo, když budeš akceptovat můj život a mé soukromí."

     "Budu." Slibuje a lehce mě objímá.

     Slyším zaklepání na dveře.

     "To je Daniel, chovej se slušně." Kárám ho předem.

     Trochu vytřeští oči, s tím určitě nepočítal. Upraví si sako, košili dává do kalhot a rukou si pročísne vlasy.

     Jdu ke dveřím a vpouštím Daniela dovnitř. Vběhne do bytu. Okamžitě poznává, že nejsem ve své kůži, určitě jde vidět i to, že jsem plakala. Měří si mě od hlavy k patě. Má přimhouřené oči. Jako šelma, která cítí nebezpečí. Může být chlap víc sexy? Nevím proč, ale musím se usmát. Je úleva mít ho tady. Stojí před Aronem. Je o dost vyšší než on. Je jeho úplný opak. Aron je světlý typ a on můj černý rytíř.

     Ukáže na něj ledabyle rukou. "Co tady dělá? Ty jsi plakala? Udělal ti něco?"

     Začíná si vyhrnovat rukávy, jako by ho chtěl praštit a nechtěl si ušpinit oblek. Nevěřícně na něj civím. Potřesu hlavou, srovnám si myšlenky a přiskakuji k němu.

     "Danieli vše je v pořádku. S Aronem jsme si vše vysvětlili, přišel, abych mu vysvětlila tu výpověď. Vše je v pořádku, jen trocha emocí, nic víc."

     Hladím ho po rameni, abych ho uklidnila. Už se uvolňuje, otáčí se ke mně. Bere mě za bradu a bez jakéhokoliv zaváháni, mi dává lehký polibek na rty.

     "Bál jsem se, když mi vrátný řek, že k tobě šel blonďatý chlap." V jeho očích vidím tu starost o mě.

     Vrhám se mu kolem krku a zapomínám na Arona, který si vedle nás odkašlává.

     "No nic já půjdu, Viky jsem rád, že jsme si to vyjasnili." Mám plné oči Daniela, ale jeho slovům přikyvuji.

     "Danieli, jsi fajn chlap. Viky je v dobrých rukou, prosím opatruj ji." Aron Danielovi podává ruku a ten ji bez váhání přijímá.

     "To budu." Ujišťuje ho Daniel.

     "Jsi šťastný chlap." Dodává Aron a zavírá za sebou dveře mého bytu.

     Bouchnutím dveří, jako kdyby se změnila atmosféra kolem nás, zhoustla. Daniel stojí nebezpečně blízko vedle mě, tyčí se nade mnou. Dívá se mi do očí, olízne si pomalu, mlsně své nádherné rty. A v náznaku úsměvu zvedá jen jeden koutek. Je to velmi působivé, tak působivé, že se mi okamžitě rozlítnou motýli v mém břiše snad všemi směry. Ucítím mírné zamravenčení na zádech.

     Tlačí mě ke zdi, pomalu. Rozepíná mi dlouhý zip na zádech u mých lososových šatů. Cítím, jak se uvolňuje jejich sevření. Trochu odstupuje, sahá na spodní lem šatů a jedním pohybem je strhává k zemi. Rozprostírají se mi u nohou.

     "Škoda, že už nemáš ty vysoké boty. Co já s tebou provedu?" Jeho hlas mi prostupuje míchou až do morku kostí.

Vzdychnu, on se lišácky usmívá.

     Svým ukazováčkem si kreslí jemnou linku od mých rtů, na krk, na rameno, až k prsu. Tam se chvilku zastavuje a vjíždí mi pod podprsenku k bradavce. Věnuje jí větší pozornost a škádlí ji. Já zavírám oči a zrychleně oddechuji.

     Ucítím jeho dech na mých ústech, jazykem mi obkresluje konturu rtů. Příjemně to šimrá, s kontrastem toho co dělá s mým prsem. Hm, to je tak intenzivní.

     Odtahuje svůj obličej od toho mého a prstem pokračuje ve své krasojízdě. Sjíždí po břiše k mému boku, kde začíná lem kalhotek. Vjíždí pod něj a sjíždí ke středu mého vzrušení. Cítím, jak vlhnu. Začíná mi hladit klitoris, prstem mě dráždí a hladí. To už mám pocit, že omdlím.

     "Ty jsi tak krásná Viktorie." Zavrní.

     "Hmm." Zachroptím.

     Otvírám oči, on se přesouvá do kleče. Vytahuje ruku a začíná mi sundávat mé kalhotky. Už jsou na stejném místě, jako ty šaty, já dvěma kroky ze všeho vystupuji. On mou hromádku odsouvá dál.

     Líbá mě na stehnu, oštipuje zuby a olizuje teplým vlhkým jazykem. To vše zopakuje i na druhé noze. Pak se jeho nenasytný jazyk přesouvá mezi má stehna. Rukama mě donutí rozkročit nohy. Líbá mě tam, ochutnává. Vychutnává si mě. Jeho dráždění je tak pomalé, smyslné. Pohyb jazyka zrychluje, přidává i prst, kterým krouží a v tu chvíli je toho na mě moc.

     Musím se ho chytnout za ramena, zakláním hlavu a nahlas vrcholím. Asi se zhroutím, ale Daniel mě dříve než to udělám, chytá za boky a vysazuje si mě kolem svého pasu. Kalhoty má sundané. Vůbec nevím, kdy to udělal.

     Kousek od nás je komoda, ve které mám své boty. V náručí se mnou k ní přistupuje a vysazuje mě na ní. Je akorát vysoká k tomu, co se chystá na ní se mnou dělat.

     Začínáme se vášnivě líbat, držím ho v náručí, cuchám mu vlasy, tahám ho za ně. On do mě vstupuje a začíná se hýbat. Cítím ho v sobě. Je tak tvrdý, tak příjemný. Celou mě vyplňuje. Jsme nespoutaný, jsme jako dva blázni, oba do sebe propletení. Nahlas hekáme a rychle dýcháme mezi polibky.

     "Zblázním se z tebe." Šeptá mi do ucha.

     Jeho pohyb se zrychluje, z toho já už vím, že i on za chvilku dojde k uspokojení.

     "Zblázníme se jeden z druhého. Začínám být na tobě závislá." Oplatím mu šeptání. Jsou to pávě má slova, která ho přenášejí k dlouhému poslednímu výpadu mým směrem. Vrcholí.

Visíme na sobě, jsme zpocený, zadýchaní a tak nějak krásně bolavý.

     Měla jsem na komodě vázu s květinami, ta teď leží na zemi, kytky jsou rozprostřené všude kolem a voda rozlitá. Podíváme se na sebe a začneme se smát. Hladí mě ve vlasech, už se zklidňujeme. V tom si mě jedním rychlím pohybem hází přes rameno. Já pištím.

     "Další kolo ve tvé posteli, dneska tě zničím." Zní přesvědčivě.

     Kopu nohama a vzpírám se mu, samozřejmě jen na oko. "Sliby chyby" Provokuji. Slyším jeho smích. V posteli, mě zbavuje posledního kousku prádla, který mi zbyl..... Podprsenky.

     On si sundává triko jedním rychlým pohybem. Nemohu se na něj vynadívat. Je tak nádherný. Jeho svaly jsou dokonalé. Tělo má zbarvené do bronzové barvy od sluníčka. S úsměvem mě pozoruje.

     "Líbí se ti, co vidíš?"

     "Líbí," přiznávám celá rudá. Jen se uchechtne. Pak si na mě lehá a pomalu mě zlíbá snad všude, kde se dá.