31.kapitola

     Po dalším milování už začínám cítit všechny svaly v těle. Neděláme si starosti s oblečením. Já si půjčila jeho triko, které voní stejně jako on. On má jen boxerky. Ten zadek v nich by si měl nechat patentovat. To teda fakt!

     Sedíme na zemi, hraje hudba, udělali jsme si menší piknik a otevřeli to víno, pro které šel. Myslím, že středa je odedneška můj nejšťastnější den. Nevzpomínám si, že by mi někdy bylo tak krásně. S Danielem čas nádherně plyne, pořád máme témata k rozhovoru. Už mě bolí pusa z toho, jak se neustále směji jeho historkám.

     Konečně si leháme do postele. Daniel se ke mně ze zadu přitulí a líbá mě za ucho. Všechny mé smysly jsou v pozoru. Jemně se zavrtím a on vydává mručivý zvuk. Musím se usmát.

    "Jestli chceš zítra alespoň chodit, tak mě neprovokuj, ty potvůrko."  Tiskne si mě na prsa a vine kolem mě svou nohu.

     "Já nic nedělám." Křením se.

     "Dobrou noc, krásko."

    "Dobrou noc, Danieli." Šeptám. Nemohu se přestat usmívat, tohle přátelství s výhodami má opravdu něco do sebe. A mě to moc baví.....................

     Daniel jel do práce dřív, bylo to mé přání, nechci provokovat svůj nový kolektiv. Hlavně jeden druhého máme pro potěšení, tak proč provokovat.

     Usedám ke svému stolu, jeho dveře jsou zavřené. Za hodinu máme každodenní schůzi. Naše firma právě pracuje na přípravě prezentaci pro nějaký ovocný nápoj. Každý máme přijít s nějakým návrhem. Já se tentokrát držím v ústraní a pozoruji práci týmu. Přichází ke mně Nina a nese mi kávu.

     "Ahoj, tak jaký byl včerejší první pracovní den?"

    "Byla to paráda, jsem strašně šťastná." Odpovídám popravdě.

      "Mohu si k tobě přisednout?" Kvapně přikyvuji a ona si půjčuje židli od vedlejšího stolu.

     "Bydlíš někde blízko?" Vyzvídá.

     "Ano, tři bloky, chodím někdy pěšky, teda když se mi podaří brzo vstát." Usměji se, a jen pro sebe si připomenu dnešní vstávání, které bylo velmi líné. Také jsme se s Blackem včera pětkrát milovali.

     "S Blackem máte docela dobrý vztah viď?"

     Ty jo, že by četla myšlenky? Nejistě si jí prohlížím. Nevím, jak mám odpovědět, tuší snad něco?

     "No pomohl mi s tou mou prezentací, jsme přátelé." Nejistě krčím čelo.

     "Nikdo jiný z nás se sním takhle nezblýžil, teda až na Evu.

" Nejistě poliká.

     "To byla jeho přítelkyně?" Vyzvídám pro změnu já. Najednou je mi nějak horko.

     "No, bylo tady hodně verzí, ale nejpravděpodobnější je ta, že Eva do něj byla blázen. Nám trochu lhala o tom, že už s Blackem je, ale nebyla. Pak se po ní slehla zem. Po tom, co mu udělala žárlivou scénu."

     "Hm." Tuhle verzi já už sice znám, ale proč nevyužít toho, že si se mnou o tom někdo otevřeně povídá.

     "Ty jsi se s ní kamarádila? Přece není možný, aby takhle někdo zmizel. Prý neměla rodinu."

     "Ano, bavila jsem se s ní docela dost. Poslední dobou mlela jen o šéfovy, jenže všem bylo jasný, že si vše zkrášluje. Byla velmi milá, hezká. Nevím, co se stalo tak hrozného, že takhle utekla. Rodiče jí zemřeli při autonehodě, byla jedináček. Nikdo jí nesháněl. Z bytu jí prý zmizelo pár osobních věcí, nechala za dveřmi nájemní výpověď. To s výpovědí tady v práci, se ani nenamáhala. Policie už to uzavřela."

     Nevěřícně kroutím hlavou. V tom se otvírají Danielovo dveře, naše oči se střetnou a on mě pokynem hlavy zdraví na dálku. Hned je mi líp.

     "Nezačínej si s ním nic, nevěřím mu. Nevím proč. Nikdy jsme ho se ženou neviděli, prý nikdy neměl vážný vztah." Šeptá varovně.

     Ten úsměv, který mi Daniel vykouzlil, mi právě opad. 

"Jak jsem řekla, jsme přátelé. Hlavně je to můj šéf, přes to nic nejede." Ruku jí pokládám na koleno a tím dávám najevo, že jsem se vším srovnaná. Mrknu na čas na notebooku.

     "Pojď, jdeme na schůzi." Na ráz se zvedáme a jdeme.

     Na poradě se horlivě projednává plán nové zakázky, jen nastal problém, že Daniel musí zajet do firmy, která nám zakázku přidělila. Jenže jeho asistentka onemocněla.

     "Potřebuji k sobě někoho, kdo mi bude dělat poznámky a plánovat čas schůzek strýčku."

     "Já vím, Danieli, někoho najmeme zvenčí na záskok."

     "Počkej, já mám lepší nápad. Co Viktorie Lewisová, dělala asistentku v reklamcene?"

     Do teď jsem moc neposlouchala, jen jsem si něco čárala do sešitu, ovšem při zaznění mého jména a při všech očí sledující mou reakci okamžitě zpozorním.

     "Co vy na to, slečno Lewisová? Zvládnete to?" Zeptá se jeho strýc už vážně.

     Těžce polknu, trochu si usrknu vody ve sklenici přede mnou.

     "Jistě, že to zvládnu pane."

     Oba jen přikývnou a už se dostávají k jinému bodu projednávání a mě si nevšímají. Letmo sjedu ostatní kolegy. Nelíbí se jim to. Ach jo.

     Hodinu po poradě už dostávám přesné instrukce, vyjíždíme zítra velmi brzo ráno, schůzku s ředitelem a managerem firmy máme v deset. Ve dvanáct pak následuje oběd. Po obědě prohlídka areálu firmy. Ukázka výroby limonády. Má být jen z přírodních surovin. Večer raut, další bod mě trochu znepokojuje. Máme přespat v hotelu. Další den návrat domů. Což je v sobotu.

     Emailem dostávám podrobný rozpis pracovních plánů Daniela na tři měsíce dopředu. Kontakty na potřebné lidi z vedení. Číslo na hotel kde mám zamluvit místa. Kopie smluv.

Přichází mi další email od Daniela.

     "Pronajmi jedno lůžkový pokoj." Nevěřícně zvedám pohled od monitoru. Podívám se směrem, k Danielovo kanceláři. Sedí si tam, ruce za hlavou, ležérně se opírá a kancelářskou židli a mluví se svým kolegou z ekonomického úseku.

     "Nemyslím, že je to dobrý nápad, ale zajistím alespoň pokoje vedle sebe." Odesílám zprávu a víc nad tím nepřemýšlím.

     Zbytek dne plyne tak nějak lehce. Nina samozřejmě chtěla vysvětlení, ale já ji ujistila, že jsem o tom neměla ani páru, což je pravda. Ta jeho sekretářka Linda je těhotná. Má nějaké komplikace nebo co, to mi řekla Nina. Na obědě mě seznámila s její kamarádkou Tamarou. Je velmi vysoká, má sportovní postavu a věk kolem čtyřicítky. Pracuje také tady, jen jsem si jí za tu krátkou chvilku ještě nevšimla. Je vdaná má dvě děti. Stejně jako Nina mi padla do oka.

    Vyzvídala taky co Daniel, ale vypadá to, že mi věří. Jenže ostatní kolegové se mi vyhýbají obloukem, to pro mě není příjemná situace.

     Po práci skoro utíkám domů, musím si zabalit oblečení. Vůbec nevím ,co si sbalím sebou. S Danielem jsem se už neviděla, stále něco projednával.

    Konečně mám jasno, kufřík zabalen, Danielovo poznámky i schůzky uložené ve svém Notebooku a diáři.

Slyším zvonek u dveří, jdu otevřít, ale tentokrát se dívám do kukátka. Je to Daniel. Otvírám dveře.

     "Ahoj, chtěla jsem ti volat."

     "Ahoj, no jdu ti ještě říct, co a jak s tím zítřkem. Jde automaticky dál. Sedá si ke stolu.

     "Vyzvednu tě už v šest ráno, pojedeme pak do hotelu, převlékneme se a půjdeme na tu schůzku. Cesta bude trvat tak dvě hodiny, tak ať pak máme čas."

     "Dobře, v šest." Nahlas si povzdechnu, je to pro mě šíleně brzo.

     "Přespíš tady dneska?"

     "Ne, ne, ještě jdu za strýcem, projednáme nějaké strategie té schůzky. Jde o úplně nový produkt, tu reklamu musíme dostat my. Chápavě přitakávám.

     "Máš můj diář?"

     "Ano samozřejmě jsem připravená."

     "Dobře, věděl jsem, že to zvládneš. Musím běžet, uvidíme se zítra." Rychle vstává a přichází ke mně. Jemně mě tiskne do náruče a líbá do vlasů. "Nechce se mi od tebe."

     Stoupám si na špičky a líbám ho na rty. "Zítra se uvidíme. Komplikuješ mi život, víš to?"

     Usměje se a míří ke dveřím, drží mou ruku ve své velké dlani. Loučíme se dlouhým polibkem. Když za ním zavírám dveře, opírám se o ně zády a usmívám se jako školačka. Tak já budu na jeden projekt asistentkou Daniela Blacka.

     V posteli se ošívám a nemohu usnout. Beru si do náruče polštář, na kterém včera spal a přivoním si k němu. Voní přesně jako on. Přitulím se k němu a konečně usínám.

Zdá se mi zvláštní sen, je o Danielovi, jeho modrých očích. O tajemné Evě a spoustě otázek kolem ní, které mi po rozhovoru s Ninou vyskakují na povrch. Byl podezřelý z jejího zmizení, nebo ne? Je možné, že s tím má něco společného? Něco, co mi neřekl?