36.kapitola

Po příjezdu domů se nemohu zbavit toho připitoměnému výrazu, který mám od té doby, co mi Daniel řekl, co ke mně cítí.

     Vybaluji si věci a dávám do pořádku své myšlenky. Mám jedinou možnost, musím se někomu svěřit a poradit se. Někomu komu věřím a mohu mu to říct. Jediná, možná osoba, která připadá k úvahu, je Dona.

     I když té jsem tak dlouho lhala, ale byla to lež milosrdná. Nechtěla jsem, aby se kvůli mé samotě dál trápila. Uklidím si tady a pak ji zavolám. Poradí mi, má mnohem větší zkušenost s muži. Jsem zvědavá, jaký bude její názor.

     Zhruba za dvě hodiny mám byt zase jako ze škatulky. Ještě se skočím vysprchovat. Náhle zjišťuji, že se snažím rozhovor s Donou čím dál víc oddálit, což nikam nevede. Tak tedy beru do ruky svůj mobil a hledám její kontakt.

     "Hoj ségra." Zdraví mě vesele. "Jak bylo s Danielem, je příšerný šéf?"

     "Ahoj Dono. Víš, potřebovala bych s tebou nutně mluvit, ale ne po telefonu."

     "Co se děje?" Okamžitě postřehla můj tón hlasu.

     "No nechci to s tebou rozebírat po telefonu, chápeš?" Zopakuji.

     "Jde o Daniela?" Nechápu, jak to dělá, asi mi čte myšlenky.

     "Ano, ale už dost, kdy máš čas?" Jsem už podrážděná.

     "Přijdu k tobě, třeba hned."

     "Ne, Dono, nic jsem od rána nejedla. Sejdeme se v bistru na oběd." Naléhám.

     "Dobře tak za půl hodiny?"

     "OK." Konečně se domluvíme a já pokládám telefon. Natahuji si jen džíny, triko a bílé tenisky. Vlasy do culíku a honem s kůží na trh.

     Dona, už sedí u stolu a netrpělivě si hraje s vidličkou. Ahoj, no kde jsi." Zdraví mě nedočkavě.

     "Ahoj," Udýchaná usedám na židli. Přichází číšník a obě si objednáváme pití. Dostáváme lístek, ale na ten potřebujeme více času, tak číšník odchází.

     "Tak mluv, co se stalo. Nerozešli jste se, že ne? Dona na mě kouká s povytaženým, káravým obočím a ustaraným výrazem.

     "Ne, no vlastně. Počkej. Musím ti to říct od začátku." Nadechuji se, ale přichází číšník a nese pití.

     "Děkujeme, prosím, můžete přijít, až za deset minut? Potřebujeme chvilku." Číšník chápavě přikývne a odchází.

     Já opět směřuji pohled k Doně, která mě celá v očekávání hypnotizuje.

     "Tak především, my jsme spolu nikdy nechodili." Dělám významnou pauzu. Dona se už chystá něco říct. Její výraz v obličeji z ustaraného se mění na šokovaný.

     "Dono nepřerušuj mě, slibuji, že ti všechno vysvětlím." Rezignovaně se opře o opěradlo židle a kříží ruce na prsou.

     Natahuji do plic velkou zásobu vzduchu. "Tak tedy..... začalo to nevinou procházkou, kde mě Daniel na mostu přání políbil. Já nechtěla, tak mi řekl, že mě políbí, až tehdy kdy ho já o to poprosím. To je co? Prevít jeden." Mám její plnou pozornost, ale naštvaný výraz má pořád. Povzdechnu si.

     "Jenže já ho poprosila velmi brzy." Sama nad sebou kroutím hlavou a držím se prsty za spánky. "Na té vaší přehlídce. Potkala jsem se tam s ním. Povídali jsme si, když v tom se k nám blížil Aron. Mě nenapadlo nic lepšího, než poprosit Daniela aby mě políbil. Chtěla jsem, aby mi dal Aron pokoj, což zabralo. Jenže jste nás viděli i vy. Vše se zamotalo. Mamka měla takovou radost. Tak jsme to předstírali. Jenže pak jsme se spolu vyspali."

Chrlím na Donu jednu informaci za druhou. Napiji se vody. Dona mě poslouchá, zdá se mi, že ani nedýchá.

     "No a mimochodem byl to ten nejlepší sex, co jsem kdy zažila." Upřesňuji celá červená. "Opakovalo se to....Několikrát! Tak jsme se dohodli, že spolu budeme mít čistě sexuální vztah. Byli jsme u vás dvakrát na návštěvě. Včera na té schůzce, jenže tam se to úplně zkomplikovalo."

     Dělám dramatickou odmlku. Přemýšlím jak dál pokračovat.

     "Jak zkomplikovalo?" Naléhá na mě.

     "No, řekli jsme si žádné city. Jenže on mi včera vyznal lásku." Tvářím se zděšeně a bezradně.

     "Já v tom nevidím problém Viky. Viděla jsem vás spolu. Tobě taky není lhostejný. Bože a to, jak vypadá." Dona protočí oči a vzdychne. "Ségra, mi neříkej, že ho taky nemáš ráda? Já chápu, že Aron byl bastard a ty to ještě rozdýcháváš. Ale Daniel není Aron!" Vysvětluje mi předkloněná, tak aby mi viděla víc do očí.

     "Pozval mě na páteční firemní večírek. Chce, abychom tam šli jako pár. Jenže Dono, pochop. Jsem v práci dva týdny. Utekla jsem z realitky před bývalým a teď si začnu se šéfem? Nemám v práci přátelé, nikdo se mnou nemluví, jen pro to, že jsem s Danielem za dobře a ke všemu zaskakuji za jeho asistentku. Co, až zjistí tohle? Nechci mít flek přes postel." Každé slovo zdůrazňuji tak, aby se Dona vžila do mé situace.

     "Máš ho ráda?" Zmírní.

     "Mám, moc." Přiznávám.

     "Myslím, že nemusíte takhle spěchat. Nechte lidi, aby se uklidnili. Pak se sem tam někde ukážete. Až se budeš v práci cítit lépe, můžete začít být pár i pro okolí."

     "Na ten večírek půjdeme každý sám za sebe, viď?" Ubezpečuji se a tím, nahlas shrnuji její slova.

     "Jo, nechala bych to tak. To přece on pochopí ne?"

     "Já nevím, proč na mě tak spěchá. Prý chce celému světu vykřičet, že se konečně zamiloval."

     "No to je milé, ale ty mu přece nikam neutečeš, ne?" Mrkne na mě jedním okem.

     "Ne." Vykulím na ní oči a rozesměji se.

     S Donou pak probíráme běžné věci, i ona právě prožívá nějaký tajný románek. Nechce mi to říct, prý až to bude jisté. Netlačím na ni, mám sama co dělat se svými problémy.

Najíme se, já se konečně uvolňuji, teprve teď si uvědomuji, jak krásné počasí dnes je. Měla jsem tak špatnou náladu, že jsem si nestačila ani všimnout. Teď s nově nabitou energií se mi mé myšlenkové pochody zase vracejí k normálu. Je neděle odpoledne, já zbytek dne jen prolenoším v parku s knihou v ruce.

      Už se stmívá, vyhrnuji si nohavice a vystavuji své nohy vstříc slunečním paprskům. Miluji slunce, dobře se opaluji, hned chytám zlatavý nádech. Miluji, když cítím, jak mám celé tělo prohřáté. V Itálii jsem si užívala každičký den písečné pláže.

Přečtený mám už pěkný kus knihy. I když, chvilkami se přistihnu myšlenkami zcela někde jinde. U modrých očí, tmavých vlasů, u nádherných rtů, svalnatého těla. Toho nejerotičtějšího hlasu, který mi vyznává lásku. V tom uslyším můj telefon, jak hlásící zprávu.

     "Ahoj, jak se máš? Moc se mi stýská. Chtěl bych být s tebou, ale budu dlouho se Strýcem, musím mu poreferovat, jak jsem si vedl. Těším se na zítřek, až tě uvidím. D."

     Čtu si tu zprávu stále dokola, myslí na mě ve stejný okamžik, jako já na něj. Tak Odepisuji.

     "Ahoj, také mi chybíš. Zítra se uvidíme. Děkuji za krásný výlet. V."

     Pomalu se courám domů.

     Padám do postele celá znavená tím vším přemýšlením, potřebuji si odpočinout. Vypíjím skleničku bílého a poslouchám tichou hudbu.

     Probouzím se pohlcená tmou, nevím, kde jsem. Rukou hmatám na druhou půlku postele, ta je však prázdná. Zdál se mi divný sen, na který si už ale nemohu vzpomenut. Srdce mi buší strachy a dýchám zrychleně. Vše mám trochu v mlze. Rozsvěcuji lampičku a zjišťuji, že jsem v bezpečí svého bytu. Jediné co mi chybí, je nádherné mužské spící tělo, vedle mě.

Beru si do náručí jeho polštář, se kterým znovu usínám.