37.kapitola

     V práci jde vše skvěle, Daniela zatím nikde nevidím. Pokládám mu na stůl veškeré poznámky a dokumenty z jeho schůzky. Vracím se ke svému stolu, vedle ostatních kancelářských boxů. Zjišťuji si, na čem teď pracujeme. Máme vytvořit analýzu trhu na určitý produkt a navrhnout k němu správný reklamní spot. Trochu tápu nad tím, co tím chtějí říct. Kolega vedle mě Luk si všímá, že jsem značně nervózní.

     "Ahoj Viktorie, pamatuješ si na mě z prvního dne? Jsem Luk." Natahuje ruku mím směrem.

     "Ahoj, samozřejmě si tě pamatuji."  Jeho ruku přátelsky přijímám.

     Luk je velmi sympatický. Je trochu silnější postavy, vyšší asi o hlavu než já. Má oříškově hnědé vlasy střižené na velmi krátkého ježka. Na vrcholu hlavy má značně postupující pleš ve tvaru kolečka. Stále nosí tak dvoudenní porost vousů. Na nose má brýle, které mu moc sluší. Na první dojem na mě působil nezajímavě, ale v kolektivu je velmi oblíbený. Vyzařuje z něho pohoda. Má velký smysl pro humor, není divu, že ho mají všichni rádi. Jen já jsem ještě neměla možnost s ním prohodit pár slov. Je to takový stále upravený elegán, zapadající do tohoto světa biznisu.

      "Mohu ti pomoci? Rád ti vysvětlím, na čem pracujeme."

     "Jé, to budeš hodný, přisuň si ke mně tvojí židli." Souhlasím takřka okamžitě z vesela.

     Luk mi ukazuje všechny grafy, tabulky, webové stránky s diskuzemi od lidí, který produkt vyzkoušeli. Ihned mě to začíná bavit. Luk je velmi dobrý učitel. Zdá se být milý. Vážím si toho, že mi pomáhá. Asi po hodině práce mi začíná zvonit pracovní telefon. Nejistě se podívám po Lukovi a ten mě pobízí, abych ho vzala.

     "Viktorie Lewisová, prosím." Vykoktávám nejistě.

     "Slečno Lewisová, dostavte se prosím do ekonomického úseku, nejlépe ihned." Poznávám Danielovo hlas. Je odměřený, pracovní. Pokládám telefon celá rudá.

     "Děje se něco?" Luk mě vrací spět na zem.

     "Ach ano, musím do ekonomického. Omluv mě prosím. Děkuji ti za pomoc. Máš to u mě." Pokládám mu ruku na rameno.

     "To mě mrzí, tak zase příště." Mrká na mě vesele a povzbudivě.

     "To víš, že jo." Směji se na něj a odcházím.

     Vedoucí ekonomického úseku Richard má kancelář až na levém křídle patra. Před jeho kanceláří sedí sekretářka za bílým psacím stolem stejným, jako jsou zde všude na patře. Před sebou má černý notebook a v uchu sluchátko od telefonu. Ohlásím se jí, ona mě gestem ruky posílá dál.

     "Čekají na vás." Naznačí úsměv, ale delší pozornost mi nevěnuje.

      Co po mě můžou chtít?

      Otevírám velké mohutné černé dveře se zlatým kováním. Je tam dlouhý stůl, tvořící písmeno T. V čele toho téčka sedí Danielovo Strýc, Tomas. Dále pak Richard a vedle něho Daniel. Očividně měli schůzi, teď pijí kávu a čekají na mě. Jakmile vstoupím do místnosti, všichni tři zvedají hlavu mým směrem a vstávají. Cítím se nejistě. Jako u nějakých zkoušek.

      "Posaďte se. Nechcete také kávu?" Tomas, ukazuje na židli naproti Richardovi a Danielovi. Poslechnu a nervózně si sedám, oni se také vrací do svých židlí.

     "Ne děkuji." Odmítám.

     "Slyšel jsem, jak vás Daiel chválí jako asistentku, slečno Lewisová."

     Nejistě se podívám z Tomase na Daniela. Ten se tváří vážně. Zajímalo by mě, na co teď asi myslí. "Děkuji pane."

     "Víte, mám pro vás návrh." Tomas se předklání, své spojené dlaně pokládá na stůl.

     "Návrh? Jaký?" Myslím, že budu mít infarkt. Co když mu Daniel vyprávěl, jak umím být se vším všudy dobrá asistentka. Třeba i on bude chtít využít mé nadstandartní služby. Musím trochu zatřást hlavou, abych se zbavila hloupých myšlenek.

     "To že je Danielovo asistentka Linda těhotná jistě víte." Dívá se mi přímo do očí.

     "Ano." Vykoktávám stále zděšená vlastní představivostí.

     "Zůstává doma na rizikovém těhotenství po dobu šesti měsíců, do práce chce nastoupit ve třech měsících stáří dítěte." Napije se kávy před sebou. Stále poslouchám. Daniel ze mě nespouští oči. Cítím to, ale kontroluji se na něj nepodívat.

     "No a my potřebujeme sekretářku, chtěl bych vám tuto pozici dočasně navrhnout. Ale vzhledem k tomu, že cítím váš kreativní potencionál, chtěl bych vám navrhnout i stálou účast na tvoření reklam. V momentě, kdy se vrátí Linda, vy se vrátíte na reklamku."  Tomas, přestává mluvit a místo toho čeká na mou reakci. Podívám se na Daniela a ten mi naznačí úsměv.

      To je takový šibal.

     "Pane, moc si vážím příležitosti, kterou jste mi dal. Ale mám strach, že se nebudu moc plně věnovat práci, na kterou jsem byla přijata a kolektiv, mě nepřijme." Nervózně si poposednu.

     "Z ekonomického hlediska, je toto řešení velmi dobrým krokem Viktorie, pro vás to bude výborná zkušenost. Budete u všech důležitých schůzek a smluv, které bude Daniel sjednávat. Pokud jde o zaměstnance, o to se Tomas samozřejmě postará, je to tak?" Domluví Richard a podívá se na Tomase.

     "Samozřejmě." Přikyvuje Tomas.

     "Slečno Lewisová, zvykl jsem si na vás, díky vaší přípravě prezentace u výběrového řízení. Díky tomu jsem poznal, jaký jste člověk. Že jste velmi bystrá, pracovitá a spolehlivá. Nerad bych hledal na těch pár měsíců někoho jiného." Daniel na mě upírá snad ten nejsladší prosebný výraz, který dovede. Dává si obě ruce za hlavu a uvolňuje své tělo. Pomalu si olízne nevědomky rty. Přejíždí mi mráz po zádech.

     "Dobře tedy, já to zkusím." Prostě mu neodolám, jsem měkká a on to dobře ví.

      Konečně je schůze u konce, dodatek ke smlouvě mám již podepsaný, od zítra jsem oficiálně Danielova asistentka. Blížíme se ke dveřím, Tomas s Richardem při odchodu ještě živě debatují.  Daniel jde těsně u mě. Naklání s k mému uchu, tak aby to nikdo jiný neslyšel, a šeptá mi.

     "Každý den spolu, víš, kolik můžeme dělat věcí?" Pusou naznačí písmeno O. Je tak sladký. Jeho dech mě příjemně šimrá. Jenže jsme nezůstali bez povšimnutí. Tomas viděl, jak mi něco říká.

      "Děje se něco Danieli?" Jeho hlas zní velmi dominantně.

      Polívá mě horko, krev se mi tlačí do tváří. Než stačí Daniel zareagovat, jsem to já, kdo vyjekne.

     "Slíbil mi větší plat, pane." Sama nad sebou vytřeštím oči.

     "Ach ano, zapomněl jsem, máte stále nástupní základ. To vyřešíme po zkušební době, slečno Lewisová." Tomas se otáčí zády a dál si mě nevšímá. Doufám, že není naštvaný.

Slyším za sebou smíchem bublajícího Blacka, rukou ho bouchám do stehna, to už se směje skoro nahlas.

     "Pšš, varuji tě." Mluvím potichu. Krčím na něj nos a špulím pusu. Na oko se tváří zděšeně, to už i mě cukají koutky. Nesmím se nechat uvádět tolik do rozpaků.

     Po zbytek dne opravdu pracujeme, pánuji Danielovi schůzky na několik týdnů do předu. Některé ruším a přesouvám. Zajišťuji vyzvednutí jeho oblečení z čistírny. Volám jeho hospodyni. Zajišťuji mu lístky na fotbal. Už jsem z toho telefonování zcela znavená. Linda tady nebyla chvilku a Danielovo život se již rozpadá. Všímám si odsuzujících pohledů mých spolupracovníků, snažím se je nevnímat. Ale jde to ztěžka, hrozně moc mě to mrzí, ale dalo se to čekat. Nevím, v co jsem doufala. Že mi snad budou gratulovat? Pan Tomas po naší schůzi všem oznámil, jaká nastala situace, jak ji vyřešili. No vyřešili jí mou maličkostí, jenže teď se mi kdokoliv podívá jen těžko zpříma do očí.

Přestávám mít svůj život ve svých rukách, je to mé srdce a chtíč, kdo jej ovládá...........