3. kapitola

     "Tak vás tady vítáme, slečny," zdraví nás nejstarší muž. Podává nám ruku a kývnutím ukazuje na tři volné židle u stolu. I ostatní nás pozdraví potřesením pravice, jen Black si upravuje oblek, už netelefonuje, zapíná knoflíky u saka a je stále zamračený. Sedá si hned po pravé straně Nejstaršího, který je v čele stolu. Ležérně každé z nás nakonec také podává ruku a dívá se nám přitom upřeně do očí.

     Ten Nejstarší je nejspíš ředitel, protože se opět zhostí hovoru. "Mé jméno je Thomas , jsem výkonný ředitel této společnosti a tito pánové jsou mí společníci, členové rady, ekonomové a koordinátoři reklamy. Na začátku našeho výběrového řízení jsme obdrželi spoustu pracovních žádostí a my z té hromady vybrali vás tři. A proč právě vy? Zaujal nás váš životopis, vaše zkušenosti, vaše fotografie. Toto místo se uvolnilo po naší kolegyni a proto hledáme opět ženu. Nebojte se, nebudeme vás trápit otázkami. Vše důležité už o vás víme.
Jak víte, jsme reklamní agentura. Velice úspěšná, musím podotknout. Do našeho týmu hledáme tedy někoho, na koho se budeme moci plně spolehnout, někoho, kdo přesně ví, co dělá, je kreativní, má nápady a dokáže překvapit. Připravili jsme si pro vás úkol. Zakázku, o které vám bližší informace sdělí pan Black, má pravá ruka a zástupce. Danieli, můžeš?"

     Všechny naše pohledy končí na něm. Daniel si odkašle, téměř neznatelně se pousměje, znovu nás přejede svým mrazivým pohledem a začíná mluvit.

     "Ještě jednou dobrý den, milé dámy. Mé jméno je Daniel Black, jsem zástupce výkonného ředitele, mého strýce." Nyní už odhaluje své zářivé zuby v nádherném, vlídném úsměvu, kterým strýce obdaruje, a pokračuje. "Vymysleli jsme si pro vás zakázku na boty QUICK. Je to nová řada sportovních, běžeckých bot, dostanete o nich veškeré informace z podkladů, které máte již před sebou. Můžete si vymyslet jakoukoli reklamu z jakéhokoli prostředí. Vše bude možné, vytvoříte si sami rozpočet, plán a nakonec vše předvedete na prezentaci před našim týmem. Chceme něco poutavého, originálního, nového. Nejlepší z vás pak bude mít tu čest, stát se jedním z nás a reklamu natočí. V našem týmu je třináct lidí a právě jedna z vás bude TA čtrnáctá. Tvoříme zde velký počet reklam, každý má na starosti jednu zakázku, která se dělá v týmu několika dalších lidí. Vy prozatím v týmu pracovat nebudete, chceme totiž odhalit váš potenciál. Ale samozřejmě prozatím dostanete svůj stůl, veškeré vybavení, poradce, fotografa, grafika, modelku, prostě cokoliv, co budete k práci potřebovat. Vše budete konzultovat se mnou a já vám poskytnu cokoli, co si žádáte. Nebudu vám do ničeho zasahovat.

 Takže, to by bylo z naší strany prozatím vše, máte nějaké otázky, zajímá vás něco?" Daniel dokončuje svůj vyčerpávající monolog a kmitá pohledem z jedné z nás na druhou.
     Já opět chytám dech a zvedám ruku. "No, mě by zajímalo, jaké hranice má ten náš rozpočet a jak dlouhou dobu máme na tuto zakázku," promlouvám. Black se na mě usmívá. "Chci slyšet nejprve váš návrh, pak budeme řešit rozpočet. Samozřejmě, nějaké hranice tu jsou, ale tvrdě stanoveny nebudou. Na projekt máte celý týden, ten budete věnovat přípravě prezentace a v pondělí vás čeká její přednes v promítací hale, kde jste ještě nebyly. Ještě něco vás zajímá?" Dívá se jen na mě a jen tak mimochodem si olízne rty. Zacuká mi ve slabinách, ale pokračuji ve výslechu. "Co takhle nějaká motivace v podobě zmíněné částky platu, výhody, benefity, pracovní doba, smlouva?"
"Tak o tom už vám řekne Richard z ekonomického úseku", odpovídá značně pobavený Black. No co, za hubičku a dobrý pocit to přece dělat nebudu, pomyslím si pro sebe. 

     Richard nám vše objasňuje. Zatím to, co říká, zní celkem slušně- plat o něco vyšší než v realitce, odměny, služební telefon, pracovní doba od devíti do pěti, takže spokojenost. Konečně si plně uvědomuji, proč tohle všechno vlastně dělám.

     Schůzka je u konce, všichni nám popřejí hodně štěstí a loučí se opět stiskem pravé ruky. Vždy si dávám záležet, aby byl můj stisk dost pevný a energický, učil mě to táta, prý to dělá dobrý dojem. Jako poslední ke mně přistupuje Black. "Přeji Vám mnoho štěstí Viktorie. Kdybyste cokoliv potřebovala, jsem tu jen pro Vás, velmi ve Vás věřím." V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal, musí na mě být opravdu skvělý pohled. Stojím s pusou dokořán, neschopna vytlouct ze sebe jediné slovo, což je u mě neobvyklé. Až když chytá mou dlaň do obou svých, probírám se, projíždí mnou energie, tak mocná a tak neznámá... Co to ten chlap se mnou dělá?!
"Tak to Vám moc děkuji, Danieli, vynasnažím se, abych vás nezklamala," vysoukám ze sebe nakonec. Znovu ten jeho nádherný úsměv, znovu cukání v tříslech. Vytrhávám ruku z jeho horkých dlaní, beru ze stolu potřebné dokumenty a pádím za ostatními. Čeká nás ještě představení celého pracoviště. Ještě za sebou slyším jeho uchechtnutí, otáčím hlavu, krčím nosík a špulím rty- to dělám vždy, když mě někdo zlobí. Jenže on se baví mnohem víc, už se směje nahlas, je to nakažlivé, takže se také směju a mizím ve dveřích.