38.kapitola

     Konečně se můj pracovní den chýlí ke konci, zítra Daniel v práci nebude. Má nějaké osobní záležitosti a ještě večer odjíždí za svou matkou. Něco kolem příprav firemního večírku nic víc mi o to neřekl. Tedy né, že by mě to zajímalo. Dal mi na můj pracovní stůl před jeho kanceláří spoustu smluv, grafů a návrhů k přepsání. Tak budu mít jistě celý den co dělat.

     Už vstávám ze židle. Beru si kabelku, do které dávám mobil, deník a klíče. Danielovo dveře jsou stále zavřené. Na svém pracovním telefonu vidím světýlko, které mě upozorňuje, že můj šéf právě hovoří. Už se chystám ke dveřím, když ho za sebou uslyším.

     "Chceš mi utéct bez rozloučení?"

     Celá se zatřesu z jeho hlasu. Překvapená se otáčím. Stojím tam opřený o rám dveří, jen v košili a černých kalhotách. Košili nemá dopnutou ke krku. Jde vidět, že je unavený. Musel celou dobu pracovat. Párkrát jsem mu tam donesla pití a kávu, neměl čas se na mě ani podívat. Je mi ho líto.

     "Pojď ke mně, do kanceláře." Vyhrkne na mě unaveným, ale přes to autoritativním tónem.

Poslušně za ním cupitám.

Zavírá dveře. Jsem zvědavá, co se bude dít, zároveň nechci, aby mě stavěl do situace, která mi bude nepříjemná. I když většina zaměstnanců již odešla domů.

     "Ahoj." Broukne

     "Ahoj." Usmívám se na něj.

     "Potřebuji obejmout." Stojí přede mnou chlap jako skála, ale je tak roztomilý.

     Ani na moment neváhám a vrhám se mu do náruče. Pevně ho k sobě tisknu. Chvilku jen tak stojíme, pak mě odsune od sebe na délku jeho paží. Bradu mi bere do ruky a jemně políbí na mé rty.

     "Po tomhle jsem toužil celou dobu, co jsem za dveřmi slyšel tvůj hlas. Jsem strašně unavený." Stiskne mě ještě pevněji.

     "Taky jsem na tebe myslela. Bylo mi smutno, i když rozplánovat tvůj čas mi zabralo mou mysl dostatečně. Měla jsem chuť ti do každého dne připsat své jméno." Dávám mu rychlou pusu na tvář, cítím na rtech jeho vousy, je to velmi příjemné, nejraději bych z něj strhla šaty, tady a teď. Ale musím se krotit, jsme v práci. Může nás kdykoliv někdo nachytat.

      "Ty se mi nemusíš připomínat. Mám tě plnou hlavu." Líbá mě na čelo. "Večer odjíždím, uvidíme se až ve středu v práci. Přemýšlela jsi nad tím večírkem?"  Drží mě za ruce a každou z nich kreslí kolečka svými palci.

      "Promluvíme si o tom, až se vrátíš, ano?" Vzhlédnu mu do očí. Jsem strašně unavená na tenhle rozhovor.

      "Dobře, teď mě pořádně polib, než tě propustím domů." Hravě na mě vyšpulí rty.

      Stoupám si na špičky, přitahuji si ho blíž za límec. Začínám ho líbat, nejprve něžně, jen rty. Jemně se o sebe dotýkají, vzájemně se přibližují a zase oddalují. Ochutnáváme jeden druhého. Pak zapojím i jazyk, klouže po tom jeho, mazlí se s ním. Drží mě pevně jednou rukou okolo pasu. Tou druhou mi vjíždí do vlasů, pevně je chytá a tahá za ně. Začínáme se líbat velmi vášnivě. Propadáme se jeden v druhém, topíme se vzájemnou touhou. Není nic, žádná realita, jen on a já. Jsem obklopena jeho mužskou vůní. Cítím to známé mravenčení v podbřišku, začínáme zrychleně dýchat. Jsem ho plná, držím se ho jako skály. Mám strach, že se mi rozplyne jako sen. Začíná mi rukou sjíždět po krku až k výstřihu. Nachází jedno prso, začíná ho mačkat, hladit, štípat. Mazlí se s ním, velmi jemně ho laská. Bradavku mám už celou ztvrdlou tou jeho pozorností. To už nedokážu stát na nohou. Bere mě do náruče a posazuje na okraj svého psacího stolu. Chci něco namítat, ale znovu se zmocňuje mích rtů. Stojí mezi mýma nohama, já mu jednu z nich obtáčím kolem trupu a tím ho přiměji přistoupit blíž. Ucítím i jeho tvrdou reakci na mě. Jemně zavrní, což ve mně vzbuzuje elektrický výboj chtíče. Zbavuji se svých zábran. Přestávám racionálně uvažovat. Chci ho, chci se mu dát, tady a teď.

     Přestává mě líbat a vyhrnuje mi sukni. Pomalu, líně klouže svými horkými dlaněmi po mých stehnech směrem vzhůru. Hladí mě přes jejich tenkou látku. Najednou mi jedním, rychlím pohybem trhá kalhotky. Trochu mě to zabolí, když se mi látka zařezává do kůže, ale zároveň je to velmi vzrušující. Ledabyle je hází na zem vedle nás. Já jen vyjeknu, ale líbí se mi to. Vsune do mého klína prst. Překvapeně se na mě podívá.

     "Ach miláčku, ty jsi tak nádherně vzrušená." Má pootevřené rty a těže oddechuje. Očí mu tak nějak potemní. Jsou jako moře v bouři. Automaticky roztahuji nohy samou nedočkavostí. Jedním pohybem si rozepíná pásek, pak knoflík, zip a kalhoty. Ty pak padají k zemi. Rozepínám mu košili. Potřebuji cítit a vidět jeho tělo. Vrhá se na mě jako zvíře na kořist. Rychle a tvrdě do mě vstupuje.

Potřebuje mě, chce mě.

     Když udělá pár výpadů a vpádů konečně zpomaluje. Znovu se začínáme líbat, držím se ho jednou rukou kolem krku, tu druhou mám za sebou nataženou na stole jako oporu.

Milujeme se již něžně, díváme se při tom vzájemně do očí. Je to velmi intimní, zároveň nebezpečné tím, kde se právě nacházíme.

     "Co to se mnou děláš, sakra." Procedí mezi zuby.

     Už cítím blížící se orgasmus, zavírám oči a zakláním hlavu. Snažím se být potichu.

     "Nepřestávej se na mě dívat Viktorie." Přikazuje mi vzrušeně tím jeho hlasem, který mi projíždí celou páteří až do mozku.

     Tak se na něj znovu podívám a je to přesně ten pohled na něj. Na jeho krásnou tvář poznamenanou chtíčem, co mě posouvá přes hranici a já, se svíjím v rozkoši nekonečných elektrických výbojů. Tahám ho rukou za vlasy, jsem v naprosté agónii. On mě hned následuje. Tlumeně mi mručí do úst, rychle dýchá. Rukama mi drtí boky. Když je po všem, tělem na mě těžce dopadá. Hlavu mi zaboří do krku. Teď jsme na jeho stole oba. Já ho svíjím nohama i rukama, tisknu ho k sobě.

     "Takhle se budeme loučit vždy po pracovní době?" Zavtipkuji. Cítím, jak se na mě třese smíchy.

     "Přesně takhle a vyzkoušíme to všude v téhle místnosti. Musím si tě pořádně zaučit. Jestli chceš, napíšeme to jako dodatek do tvé pracovní smlouvy." Kousne mě něžně do ramene.

Na oplátku ho plácnu přes holí zadek.  

     "Tohle už se nesmí opakovat." Kárám ho.

     Zvedá se ze mě, najednou se cítím opuštěná. Sedám si a upravuji si oblečení. Kalhotky už asi nepoužiji. Smutně na ně koukám, jsou to jedny z těch dražších, které mám. Ale byla to sranda. Daniel už má kalhoty na sobě. Košili zapnutou.

     "Vykouknu na chodbu, jestli je čistý vzduch." Oznamuje mi a otevírá dveře, ze kterých vystrkuje hlavu. Ani nedýchám, jsem jako puberťačka. Čekám, až co mi řekne.

     "Čistý vzduch, je dokonce všude zhasnuto. Máme přes čas." Teď právě i on působí jako puberťák. Musím se tomu zasmát.

     Přichází od dveří ke mně a pomáhá mi ze stolu na zem. Jsem trochu otlačená, ale nic co bych nezvládla. Stačí jeden pohled na něj a zatočí se mi hlava. Vlasy má rozcuchané z toho, jak jsem mu za ně tahala. Zavrávorám, ale on mě drží.

      "No, no, pozor." Usmívá se.

     Takže ať chci nebo nechci, veškeré mě zásady jsou naprosto v háji. Nevím, co jsem si myslela, když jsem se s ním zapletla. Jenže kdo by mu odolal? Nešlo to. Kolikrát jsem si opakovala, že tentokrát se s ním nevyspím? Kolikrát jsem si opakovala, že musím být silná a snažit se nezůstat s ním o samotě. Teď jsem s ním provozovala sex i v jeho kanceláři. Na jeho stole! A byl to sakra dobrý sex. Ostatně jako každý sex s ním. Jsem docela ráda, že zítra v práci nebude. Alespoň si od něj odpočinu, srovnám si myšlenky. Jsem emocionálně naprosto zničená. Snažím se mu odolat, ale zároveň nechci být dlouho bez něj. Takhle se mnou ještě žádný chlap nezatočil.

     "Sakra, co to se mnou udělal? Cítí on to samé ke mně?"

     Převracím se v posteli a mozek zaměstnávám na plné obrátky. Mám uprostřed stropu lustr se stříbrnými tečkami, je jich třiatřicet. Přepočítávám je už po třetí. Já budu ráno vypadat, jako modřinka. Zavírám oči a víčka k sobě těsně tisknu, nepomáhá to........sakra.

      Do práce se loudám jako mátoha. Jdu rovnou k mému novému stolu. Cítím na sobě nepříjemné pohledy. Pan Tomas všechny informoval o mém přesun, ale není tady zřejmě nikdo, kdo by mi tuto "cenou" zkušenost přál. Dívám se na zavřené dveře mého šéfa a cítím zvláštní prázdnotu ve svém nitru. Naštěstí mám dost práce, nebudu mít čas myslet na kraviny. Upíjím ze své ranní kávy a pouštím se do úkolů.

     Konečně jdu domů, nikdo se mnou moc nemluvil. Vlastně ani nebyl čas, byla jsem zalezlá jako krtek. Oběd jsem si nechala dovést. Daniel mě opravdu velmi zaměstnal. Vyřizovala jsem spoustu hovorů, předělávala smlouvy a papíry, co mi uložil. Rozhodnu se, že až přijdu domů, obléknu si sportovní soupravu a půjdu se proběhnout.

     Do postele padám naprosto vyčerpaná a konečně usínám tvrdým, ničím nerušeným spánkem.

     Od rána se těším na Daniela, konečně ho uvidím. Dala jsem si záležet na svém vzhledu. Zvolila jsem zelené šaty obepínající konturu mého těla. Délka tak akorát nad kolena. Zvýrazní to tak mé dlouhé nohy. Vlasy rozpuštěné, všimla jsem si, že to má Daniel rád. Navoním se na krku vůní, kterou na mě Daniel rád cítí. Stejně pořád nechápu, co na mě vidí.

     Do práce skoro utíkám, musím si opakovat, abych byla nenápadná. Dosedám ke svému stolu, Daniela už slyším za jeho dveřmi. Ten jeho hlas, mě nepřestane fascinovat. S někým vesele telefonuje. Kvapně otevírá dveře, vidí mě za stolem. Oči se mu tak nějak rozšiřují, na rtech se objevuje úsměv.

     "Dobrá ráno." Zdraví mě vesele.

     "Dobré ráno, pane." Tvářím se nevině. Ale kdyby to šlo, skočím na něj. Jenže on mě překvapuje a zase zavírá. Co to bylo? Tak to jsem nečekala, že mě takhle odbude.

     Po hodině se mi v interkomu ozývá jeho hlas.

     "Slečno Lewisová, pojďte ke mně do kanceláře. Vezmete si poznámkový blok.

     Ani mu neodpovídám, ale něco mě napadá. Dveře jsou zavřené, nikdo na mě nevidí, tak si sundavám kalhoty a schovávám je do kabelky. Já ti dám, ty despoto jeden.

     Vcházím k němu, ani se na něj nepodívám a sedám si na bílou koženou pohovku před jeho psacím stolem. Dávám nohu přes nohu. Musím dbát na to, aby se mu naskytl ten nejlepší výhled, vše prováním velmi pomalu. Nejprve si ničeho nevšímá, ale pak jako když střelí. Otáčí na mě prudce hlavu a dívá se mi na to místo, které jsem mu přesně chtěla ukázat. Podívá se mi do obličeje. Dělám, že nic a pomalinku si vlhčím rty špičkou jazyka.

Prudce se nadechuje a dlouze vydechuje, chce jít ke mně, ale zazvoní mu telefon. Ukazuje na mě svůj dlouhý ukazováček a tím mi dává na vědomí, že mám chvilku počkat.

     Já ti dám počkat, pomyslím si.

     Vyřizuje svůj hovor, ale stále mě sleduje očima. Cítím to, ale nepodívám se. Velmi pomalu vyměňuji jednu nohu za druhou a dávám si je přes sebe. Jeho hlas hrubne. Já se zavrtím. Musím se soustředit, abych se nezasmála. Konečně se na něj podívám. Pokládám svůj poznámkový blok vedle sebe. Rozplétám nohy a dávám je mírně od sebe. Sukni povytahuji ještě víš. Znovu si olíznu rty, velmi, velmi pomalu. Už se mu dívám zpříma do těch modrých hlubin. Uvolňuje si kravatu a poposedá si na židli.

     "Co jste říkal pane?" Mluví nejistě do telefonu.

     To už se uchechtnu a on mě zpraží pohledem. Cha, ještě jsem s tebou neskončila, mizero jeden. Přesouvám své prsty k šatům. Pomaličku si stahuji z ramen ramínka a odhaluji svou bílou krajkovou podprsenku. Snaží se vnímat hovor. Vidím jaké mu to dělá potíže, tak z radostí pokračuji. Rozepínám si na zádech podprsenku a jedním pohybem se jí zbavuji. Chytám si do dlaní prsa. Začínám po nich kroužit, mazlit se s nimi. Štípu se do bradavek. Sedám si více na kraj sedačky, abych se cítila pohodlně. Opírám se, tak že jsem spíše v polosedě, než v sedě. Nohy dávám více od sebe. On se zakuckává. Mám jeho plnou pozornost. Objevují se mu krupičky potu na čele.

     Zavírám oči a zakláním hlavu, svou ruku přesouvám mezi nohy. Začínám se tam hladit, třít, dráždit. Představuji si jeho ruce, že mi to dělají. Jeho doteky. Vzdechnu. Už jsem celá vzrušená a vlhká.

     "Pane, omluvte mě, mám tady něco neodkladného, za půl hodiny vám zavolám."  Ať mluví s kýmkoliv, Black nečeká na odpověď. Pokládá telefon a vrhá se na mě jako černý panter.

     "Sakra Viky, ty mě zničíš." Kalhoty jsou v rekordním čase dole. Chytá lem mích šatů, stahuje mi je přes hlavu. Sedím před ním nahá, zůstávají mi jen vysoké lodičky. Pokládá mě na pohovku, lehá si na mě. Cítím jeho tvrdý penis, jak se mi otírá o štěrbinku. Zasténám. Zmocňuje se tvrdě mých rtů. Naráží jazykem do toho mého. Konečně ho mohu obejmout. Ty jeho silná ramena. Ten jeho zadek. Ty sexy vlasy mezi mými prsty. Konečně ho do mě vsunuje a zatraceně hluboko. Propínám se mu vstříc boky. Hekáme jeden druhému do úst. Mám vítězoslavný úsměv. Dává si jednu mou nohu na rameno, aby mi byl blíž. Dívá se mi do očí.

     "Zblázním se z tebe." Pronáší měkce.

     "Ne, to já z tebe." Ujišťuji ho.

     "Ty boty jsou zatraceně sexy." Chraptí.

     Začíná se ve mně hromadit touha. Přichází to známé chvění. Brnění ve slabinách. I on na tom není jinak. Znovu mě líbá, už nevydržím a vybuchuji pod ním, zmítám se, letím a zase padám. Drtím ho v náručí. Ještě dva výpady a už mě následuje. Mručí mi do krku, chvěje se a konečně na mě uvolněně dopadá. Jsme oba udýchaní a zpocení. Cítím jeho teplý dech na mém krku. Hladím ho po zádech, po zadku, ve vlasech. Obklopuje mě jeho vůně. Vpíjí se mi do mozku.

    Konečně ke mě zvedá hlavu. "Co mi to děláš? Kdybys věděla, s kým jsem mluvil." V očích má provinění.

     "Když ty, jsi si mě nevšímal." Vysvětluji mu roztomile.

     "Ty blázínku, myslím na tebe, kudy chodím, ale musím pracovat." Mumlá chraplavě.

Najednou se cítím hloupě. Ale on mě objímá.

     "Bylo to krásné představení, to uznávám." Já se uchechtnu a strhávám ho na sebe.

     Už jsme oba konečně oblečení a upravení. Daniel kontroluje hodinky.

     "Za deset minut mu musím zavolat a omluvit se. Podívej, něco jsem ti přivezl" Daniel mi podává dárkovou taštičku. Nevěřícně ji přijímám a nakukuji do ní. Je tam krabička. Je to řetízek s přívěškem mého jména Viktorie.

     "To nemohu přijmout, natahuji ruku a vracím mu odhodlaně dárek spět.

     "Viky klídek, je to jen maličkost. Uviděl jsem ho a musel jsem Ti ho koupit."

     "Moc děkuji", přistupuji k němu a dávám mu cudnou pusu na tvář.

     "Dobrá, teď si sedni. Kolena měj pořád pevně u sebe, vyřídím si ten zatracený hovor a pak ti nadiktuji poznámky." Nasazuje přísný káravý tón. Vypadá u toho tak božsky.         

     "Ano pane, jen si skočím pro kalhotky." Mrknu na něj spiklenecky.

     "No to bych byl rád", plácá mě dlaní po zadečku. Vrtí u toho pobaveně hlavou. Já si vesele povyskočím, jak spěchám do kabelky.

    Vracím se ke svému notebooku, kde pečlivě přepisuji všechny poznámky a posílám mu je emailem.

     Znovu se ozývá intercom.

     "Nezajdeme na oběd? Mám hlad, někdo mě pěkně vyčerpal."

     Usmívám se, mačkám tlačítko. "Jistě, půjdeme."

     Procházíme kolem kancelářských buněk, v době oběda je zde poloprázdno. Jdu vedle Daniela tak přirozeně. On je velmi vysoký. Jsem oproti němu tak o hlavu a půl menší, i když mám jedny z nejvyšších bot. Má nádherné mužské tělo, které by mu leckterý model nebo herec mohl závidět. Budí obrovský respekt. Má sundané sako, které nechal v kanceláři, pod jeho bílou košilí, jde vidět každý vyrýsovaný sval. Musím se hodně soustředit, abych udržela profesionální tvář a neměla napsané na čele něco jako POZOR TENHLE NADSAMEC JE MUUUJ!!!

     Zbytek dne je docela frmol, ale alespoň to utíká. Po práci si chceme s Danielem zaběhat, tak se doma jen převléknu a jde se.