39.kapitola

     Stojím před svým barákem a snažím se jednoduchým cvičením protáhnout své ztuhlé svaly. Mám na sobě tříčtvrteční upnuté elasťáky, růžové tričko, běžecké botasky a na hlavě růžovou kšiltovku. Daniel mě má vyzvednout. Už z dálky slyším burácení sportovního auta a hvizd brzd. Musím se sama pro sebe zasmát. Daniel už je na cestě. Nemýlím se, zastavuje na parkovišti a vystupuje se širokým úsměvem. Musím polknout. Má na sobě sportovní černé kraťasy, bílé botasky, bílé tílko. Jsou vidět jeho chlupaté svalnaté nohy. Mužná, velmi vypracovaná ramena a ty ruce. Ježíši, kde se tak opálil? Zmínil se, že jeho matka bydlí na pláži, nechce se mi věřit, že za jeden den chytil tenhle bronz. Chloupky mu zbělali. Mám chuť se za ním rozběhnout a zlíbat ho od hlavy až k patě. Cestou ke mně si nasazuje černou kšiltovku. Zastaví se a dává mi pusu. Ta jeho vůně. Cítím jeho kolínskou, čerstvé prádlo a jeho sprchový gel.

     "Co je s tebou, Viky?" Tváří se pobaveně, když vedle něj málem omdlévám.

     "Nikdy se tě nenabažím, víš?" Musím ho obejmout. Pevně se k sobě tiskneme. Nechci ho pustit, je mi dobře tam, kde právě jsem. V jeho silném náručí.

     "Nepůjdeme nahoru a nevykašleme se na běh?" Vytrhává mě ze snu.

     " Tak to ne, máme na sebe pak celý večer a celou noc, musíme se hýbat, jen pojď." Lákám ho rukou a už se rozebíhám. Ihned mě dohání, tak běžíme vedle sebe.

Běžíme v klidu jen pomalu, občas něco prohodíme. Párkrát se hravě strčíme, polechtáme.

     "Kdo tam bude dřív, pojď." Vyzývá mě.

     Směji se dávám do běhu veškerou sílu a energii, na něj však nemám, je mnohem rychlejší. Za nedlouho ho ztrácím z dohledu. Teda kde je, kam mi utekl. Jsem zmatená, rozhlížím se kolem dokola. Ucítím za sebou něčí ruce, které mi přikrývají oči. "Neotvírej je." Poznávám jeho hlas, šimrá mě na krku, okamžitě cítím to známé chvění. Motýlci v podbřišku jsou v plné pozornosti. Chytá mě za ruku a vede pryč.

     "Vydrž, věř mi." Ubezpečuje mě.

     Jdeme chviličku, cítím, že jdeme po trávě. Držíme se za ruku a já se stále usmívám, i když už jsem nervózní.

     "Tak můžeš." Oznamuje mi.

    Otevírám oči, před sebou vidím jezírko. Na něm plavou labutě spolu s rozkvetlými lekníny. Slunce se odráží od hladiny vody a tvoří tak různě barevné spektrum. Cítím šeříky, které kvetou na stromech kolen nás. Jsou různě barevné, ta vůně je opojná.

     "Pojď." Nabízí mi znovu svou dlaň, vede mě k piknikové dece, na které stojí piknikový koš. Tázavě se na něj dívám.

     "Připravil jsem to, než jsem šel za tebou, mám to tady moc rád." Tváří se najednou velmi nejistě.

     Překvapeně si ho prohlížím. Sedáme si na deku. Sundá si boty a stahuje mi i ty mé. Dávám si z hlavy kšiltovku a rukou si pročesávám vlasy, které se mi rozprostírají po zádech a na ramena.

     Cítím jeho pohled. "Jsi nádherná."

     Pohladím ho po tváři.

"Děkuji ti."

     Vytahuje tuňákové sendviče, šampaňské a jahody.

    "Moc děkuji, je to tady opravdu nádherné." Přiznávám.

 

     Začíná se již stmívat, náš piknik již máme bezpečně schovaný v našich žaludkách. Sedíme spolu v objetí a pozorujeme vodní hladinu. Není nic krásnějšího než takové obyčejné a přesto kouzelné okamžiky. Daniel mě chytá za bradu, tak že se mu dívám do očí. Začíná mě něžně líbat. Jsou to jemné polibky, které si prozkoumávají cestu od mých úst až ke krku. Na chvilku přestává, rozhlídne se kolem. Nikde nikdo. Přetahuje mi triko přes hlavu, tak před ním sedím jen ve sportovní podprsence. Nezůstávám po zadu a také mu ho sundávám. Obklopí mě opět jeho vůně, i když teď je tam více Danielovo vůně z běhání. Hluboce si jeho trika přivoním.

     "Ty fetišisto." Škádlí mě.

     Lehá si na mě a pokrývá mě teplými polibky. Motá se mi hlava. To tělo na tělo, tady v přírodě je velmi opojná kombinace. Objímám ho, on své polibky víc a víc prohlubuje. Ochutnává mě. Občas skousne můj spodní ret. Já ho škrábu na zádech. Prohýbám boky, abych mu byla blíž. Přestává, opírá se o lokty, které má položené podél mé hlavy. Zkoumá můj obličej. Díváme se vzájemně do očí. Co v těch mích asi vidí? Já v těch jeho vidím odraz sama sebe, to jak mě vidí on. Ten pohled se mi moc líbí, protože je plný lásky. Usmívám se, on se taky usměje a znovu mě líbá. Jeho ruka zajíždí pod podprsenku. Začínám být nedočkavá, prahnu po něm. Začíná mi hladit prso a dráždit bradavku. Uteče mi sten do jeho úst. Sedá si, mě bere sebou, tak že mu najednou sedím obkročmo na klíně. Zbavuje mně podprsenky, líbá mě na krku. Zakláním hlavu tak, abych mu poskytla prostor. Pokládá mě na zem a sundává mi elasťáky i s kalhotky. Trochu se ošiji, znovu zkontroluji okolí. Všude klid. Musím se přiznat, že mě vzrušuje i ten fakt, že nás kdykoliv a kdokoliv může nachytat. Také se zbavuje svých kraťasů a boxerek. Znovu si mě vysazuje na klín. Ucítím jeho chloubu, jak mě tře na mé štěrbince. Jsem tak vzrušená. Jsem vděčná, že mě pěvně drží za boky, abych nespadla. Znovu se líbáme, naléhavěji, rychle. Rukou se dotkne mé skulinky.

     "Ty jsi tak vlhká, já se snad zblázním."

     Ten jeho hlas ve mně vyvolává šílenství, začíná mě hladit po klitorisu. Velmi nahlas sténám. Jeho jazyk napodobňuje v mých ústech jeho pohyb prstu, který mě tak dráždí. Hýbu boky, cítím veliké napětí uvnitř mě. Když už si myslím, že to lepší být nemůže, vsune do mě dva prsty a palcem pokračuje v tom krouživém pohybu. Hekám, sténám, křičím. Jsem jako divoška. Je mi to jedno. Chci, aby nás někdo viděl. Chci, aby nás někdo pozoroval a dělal si to u toho. Křičím jeho jméno, stále dokola. Najednou do mě vstupuje a je to sakra ten nejlepší pocit, co jsem kdy cítila. Patříme k sobě. Naše těla k sobě pasují. Nasedám si na něj, tak že jsem ho plná, začínáme se souběžně hýbat. Pomáhá mi, drží mě za boky. Vsunuje a vysunuje ho, dovnitř a zase ven, pořád dokola. Zrychluje, přitvrzuje. Jsme v extázi, křičíme. Ta touha je nezastavitelná, brzo vybouchneme. Už jsme oba zpocený, naše těla po sobě kloužou, stále se líbáme, hltáme se. Když v tom najednou já exploduji, tříštím se. Zatmí se mi před očima, celým tělem mi projíždí elektrický proud a já se hroutím. On stále zrychluje a je to můj výkřik, který ho také posouvá. Třese se. Pevně mě drží a stříká do mě. Padám na záda, on padá za mnou. Nemohu popadnout dech a otevřít oči. Je mi nádherně. On má zabořený obličej v mých vlasech. Ležíme tak ještě další minuty, bez hnutí, stále spojeni.

"Seru na běhání. Tohle bude efektivnější." Danielova slova mě šimrají na krku a já se musím jeho objevu smát.