Mžourám do černočerné tmy. Zřejmě vlivem vypitého alkoholu nemohu zaostřit. Rychle mrkám, ale stále nic nevidím. Chci se alespoň zorientovat po hmatu, ale prostor nerozeznávám, je malý stísněný. Nemohu ani natáhnout nohy. Začínám se rozpomínat. Samým zděšením si prudce sedám, hlavou narážím do něčeho tvrdého. Znovu hmatám rukama kolem sebe. Je to plech

     Stojím před sálem, kde se koná večírek. Venku je natažený červený koberec, před dveřmi stojí dva ustrojení, vyhlazení vrátný. Kolem je spousta zaparkovaných luxusních aut. Daniel má říct pár uvítacích slov novinářům, kteří se zde pomalu hromadí. Srdce mi buší tak, že mám strach, aby ho nikdo neslyšel. Žaludek mám v křeči. Uměle se usmívám na vrátné,

     Dopoledne Daniela nezahlédnu, u sebe není. Asi má jiné zařizování. Na stole mám několik stohů papírů k přepsání a založení.

     Musím na záchod, nikdo tu není, je zde pět samostatných toalet po levé straně místnosti. Na pravé dlouhé zrcadlo přes celou zeď a pět umyvadel. Zavírám se do jedné toalety, když dosedám, přichází někdo další. Podle hlasu poznávám Ninu, dlouho

     Ke mně jdeme navzájem propletení. Daniel nese v ruce košík. Míjíme milenecký pár na lavičce, který si to právě rozdává. Ona sedí obkročmo zády na něm. On drží její prsa, ona se na něm hýbe nahoru, dolů. Když je míjíme, ona nespouští oči z Daniela. Bodejť ano, museli nás slyšet, křičela jsem jeho jméno snad tisíckrát. Moc dobře ví, co mi právě dělal. Zamračím se na ní, ale Daniel

     Stojím před svým barákem a snažím se jednoduchým cvičením protáhnout své ztuhlé svaly. Mám na sobě tříčtvrteční upnuté elasťáky, růžové tričko, běžecké botasky a na hlavě růžovou kšiltovku. Daniel mě má vyzvednout. Už z dálky slyším burácení sportovního auta a hvizd brzd. Musím se sama pro sebe zasmát. Daniel už je na cestě. Nemýlím se, zastavuje na parkovišti a vystupuje se širokým