47.kapitola

1. květen 2015 | 12.00 | rubrika: Vězněná

     Modlím se, nemohu uvěřit, co se to kolem mě děje. Nedávno jsem byla šťastná. Řešila jsem naprosto malicherné problémy okolo mých vztahů. Teď se tomu všemu musím jen smát, protože jsem v pořádném průseru.
     Jsem v cele, je mi zima, mám šílený strach. Vedle v druhé cele je Eva, je nemocná. Velmi kašle, mluví
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 39x

46.kapitola

27. duben 2015 | 12.00 | rubrika: Vězněná

     Trvá to snad celou věčnost, pořád je tma. Eva se mnou dnes nemluví. Občas slyším, jak si něco šeptá sama pro sebe. Dokonce jí slyším se smát, pak zase pláče a to se opakuje stále dokola. Na mé volání nereaguje. Dnes je naprosto mimo sebe. Zkouším za zdí zachytit alespoň nějaký zvuk zvenčí, který by mi napověděl, zda je den či noc. Ale mé pokusy jsou marné.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 34x

45.kapitola

12. duben 2015 | 10.00 | rubrika: Vězněná

     Podařilo se mi na chvíli usnout. Zjišťuji, že se probouzím do své noční můry. Ležím na lavici přikrytá dekou, ale i tak se klepu zimou. Možná je to šokem. Místnost je hnusná šedá cela bez oken sousedící se stejnou, ve které leží schoulená dívka. Leknu se, když spatřím její tvář. Je jako z hororu, její vytřeštěné oči mě špendlí, vůbec nemrká. Mám z ní
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 43x

44.kapitola

3. duben 2015 | 10.00 | rubrika: Vězněná

     Civíme na sebe snad věčnost. Nemohu se mýlit. Je to ona, vše teď do sebe zapadá. To její záhadné zmizení, to, že nikomu nedala nic vědět.
     "Kdo jsi a odkud mě znáš?" Sotva slyším její hlas, mluví velmi potichu.
     "Jmenuji se Viktorie, pracuji v reklamce místo tebe."
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 36x

43.kapitola

27. březen 2015 | 10.00 | rubrika: Vězněná

     Mžourám do černočerné tmy. Zřejmě vlivem vypitého alkoholu nemohu zaostřit. Rychle mrkám, ale stále nic nevidím. Chci se alespoň zorientovat po hmatu, ale prostor nerozeznávám, je malý stísněný. Nemohu ani natáhnout nohy. Začínám se rozpomínat. Samým zděšením si prudce sedám, hlavou narážím do něčeho tvrdého. Znovu hmatám rukama kolem sebe. Je to plech
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 35x