V práci jde vše skvěle, Daniela zatím nikde nevidím. Pokládám mu na stůl veškeré poznámky a dokumenty z jeho schůzky. Vracím se ke svému stolu, vedle ostatních kancelářských boxů. Zjišťuji si, na čem teď pracujeme. Máme vytvořit analýzu trhu na určitý produkt a navrhnout k němu správný reklamní spot. Trochu tápu nad tím, co tím chtějí říct.

Po příjezdu domů se nemohu zbavit toho připitoměnému výrazu, který mám od té doby, co mi Daniel řekl, co ke mně cítí.

     Vybaluji si věci a dávám do pořádku své myšlenky. Mám jedinou možnost, musím se někomu svěřit a poradit se. Někomu komu věřím a mohu mu to říct. Jediná, možná osoba, která připadá k úvahu, je Dona.

    

     Čas utíká, my stále ležíme v posteli a povídáme si. Nevěřila bych, že toho máme tolik společného. Například co se filmu, hudby a sportu týká. Máme propletené nohy a prsty u rukou. Je to velmi intimní večer.

     "Myslím, že bychom měli zpomalit." Navrhuji, aniž bych chtěla přerušit kouzlo okamžiku.

    

     V hotelu jsme více v mém pokoji, než v tom jeho. Napouštím nám vanu, provoněnou vůní vanilky. Okolo zapaluji svíčky a nalévám šampaňské. Třeba je to náš poslední společný večer, napadá mě a jsem najednou smutná. Daniel je již nahý a vklouzává pod hladinu vody, kouká mu jen hlava. Hned se přidávám a sedám si naproti němu. Bere do ruky orosenou

     Okamžitě mu padám do náručí. On je jako posedlý. Tlačí mě ke zdi, jeho ruce mi pokládá podél mé hlavy a tím mě vězní na jednom místě. Začíná mě majetnicky líbat.

     Sklání se a sundává mi kalhotky, které si pak dává do kapsy. Nechápu co se děje.

     "Danieli, neblázni, může sem kdokoliv