Po zbytek dne domlouváme podmínky s managerem a Davidem. Teoretickou část máme zmáknutou, zítra konečně přijde na řadu praxe s fotografem, vizážistou a týmem dalších lidí, kteří dokáží dát můj nápad do fotografií, hezky scénu po scéně, abych pak výsledek mohla hrdě přednést před vedením firmy. 
 

     Ráno ten samý kolotoč. Budík, koupelna, oblečení, snídaně... Ale dnes jsem byla tak nedočkavá, že už jsem ani dospat nemohla. Do práce přijíždím o chvíli dřív než obvykle, abych neměla takový frmol. 
     Sedám si ke stolu a začínám připravovat vše k projektu. Mám již předběžný scénář

     Ve výtahu jsem sama, prohlížím se ve velkém zrcadle naproti dveřím, které se již pomalu začínají zavírat, když v tom do nich někdo strká pracovní kufřík. Zvědavě sleduji v odraze zrcadla, čí tvář se objeví.

"Ahoj, najedená?" Je

      Zezadu cítím zvláštní žár. Otočím se a za mnou stojí Daniel. Ty oči... Ty rty...Jak je vysoký a mužný... Nepřestává mě fascinovat.

"Ahoj jahůdko," zdraví mě škádlivě.
"Ahoj," odpovídám vykolejená, asi tak jako

     Daniel? No to snad ne... Odkud píše a kdy mě viděl? Znovu zvdám hlavu a vidím pootevřenou kancelář, kde sedí on, baví se s kolegou, na mě se ani nepodívá, začínám tedy odepisovat.

"Moc děkuji, pane Blacku, takovými lichotkami zpříjemňujete