Tak kde ten Daniel je? Znuděně kopnu do kamínku na chodníku a sleduji, kam až se dokodrcá. Zvedám hlavu, naproti přes silnici je malé bistro, koupím si kávu, napadá mě. Už se chystám vyrazit, když v tom si všímám, že stejný nápad měl i ON. Vychází z bistra se dvěma kelímky, voní na dálku... V sáčku nese ještě koláčky

     Daniel se na mě upřeně dívá, v očích očekávání, co jeho vyznání řeknu. Překvapil mě, naprosto mi vzal dech. I slova. Mlčky sleduju hvězdy a v hlavě si uspořádávám myšlenky. 
"Danieli," nadechuji se, ,,v restauraci jsem ti

     "U Itala" je narváno, ale my máme rezervovaný stůl, takže není problém. Sedíme u stolu pro dva v příjemném zákoutí restaurace, na zdech visí italské vlajky a obrázky spojené s touto zemí. Stůl je zahalený do červenobílého kostkovaného ubrusu, v jehož středu stojí v ručně malované váze malá kytice uvázaná

     Cestou domů přemýšlím o slovech těch dvou slepic, mám se na to zeptat Daniela? Proč by nikdo takhle utíkal? Vůbec se mi nezdá, že Daniel je člověk, který by takhle ublížil ženě. Spíš bych se přikláněla k tomu, že ta ztracená tajemná Eva

     Po zbytek dne domlouváme podmínky s managerem a Davidem. Teoretickou část máme zmáknutou, zítra konečně přijde na řadu praxe s fotografem, vizážistou a týmem dalších lidí, kteří dokáží dát můj nápad do fotografií, hezky scénu po scéně, abych pak výsledek mohla hrdě přednést před vedením firmy.