Zní nebezpečně. Jednou rukou tlačí do dveří, tou druhou se snaží zatlačit mé tělo dovnitř. Chvíli se snažím nepohnout, ale je mnohem silnější než já. Než se stačím vzpamatovat už je v mém bytě a zabouchává za sebou dveře. Já vrávorám vyděšeně dozadu.

     "Jsi tady sama?" Křičí.

    

     Konečně padla, stojím před budovou a volám si taxík. Doma jsem brzo. Musím se vysprchovat, znovu namalovat a vymyslet co na sebe. Stejně zavděčit se dvěma módním návrhářkám, není nikdy možné. Snad mou snahu alespoň ocení.

     Sprcha mi dělá moc dobře, proudy vody ze mě smívají veškerou nervozitu. Dokonce si i prozpěvuji

     Nesmím zrazovat sama sebe, takových situací ještě přijde. Musím být silná. On mi nepatří! Tlak se mi vrací do normálu a já začínám klidně dýchat. Přichází ke mě má kolegyně Nina.

     "V devět porada v zasedačce." Oznamuje mi a přátelsky se zubí. Já jen přikyvuji.

     Cítím

Stojím před budovou realitky. Mám sto chutí se otočit a utéct. Než si to stačím rozmyslet, otevírá mi vrátný. Mladá recepční Lilli zvedá hlavu od počítače.

     "Ach Viky, kde je tě konec. Už jsi zdravá, co je s tebou?" V palbě otázek se jen nejistě usměji.

     "Promiň, nemám čas, je tady Aron?"

    

     Dnes jdu z práce trochu dřív, byl to náročný den. V ruce mám již smlouvu. V hlavě smíšené pocity. Musím se o to podělit s Donou. Vyprávět ji, jak to vše dopadlo. Ach jo, kéž bych jí moha říct celou pravdu. S Danielem, s tím předstíraným vztahem, který nám všechno tak neskutečně zkomplikoval.

     Ale nemohu.