Ráno mě budí protivný zvuk budíku. Protahuji se s úsměvem na tváři, musím uznat, že díky vypitému alkoholu, jsem spala v kuse a úplně do růžova. Odcupitám do koupelny a tam nahlas zdravím svůj odraz v zrcadle. Oblékám si černé kalhoty a červené sako, vlasy stáhnu do ohonu, jemný make-up a boty na mírném podpatku.

     Je už po páté hodině večer, všichni jsme už unaveni, ale práce ještě zdaleka nekončí. Musíme jet do reklamky, tam nafotit samotné boty, vybrat nejlepší fotky a nechat je vyvolat ve velkém formátu, doplnit texty a vytvořit prezentaci. Něco sice můžeme nechat i na zítra, ale to už je poslední den, takže musíme stihnout

     Tak kde ten Daniel je? Znuděně kopnu do kamínku na chodníku a sleduji, kam až se dokodrcá. Zvedám hlavu, naproti přes silnici je malé bistro, koupím si kávu, napadá mě. Už se chystám vyrazit, když v tom si všímám, že stejný nápad měl i ON. Vychází z bistra se dvěma kelímky, voní na dálku... V sáčku nese ještě koláčky

     Daniel se na mě upřeně dívá, v očích očekávání, co jeho vyznání řeknu. Překvapil mě, naprosto mi vzal dech. I slova. Mlčky sleduju hvězdy a v hlavě si uspořádávám myšlenky. 
"Danieli," nadechuji se, ,,v restauraci jsem ti

     "U Itala" je narváno, ale my máme rezervovaný stůl, takže není problém. Sedíme u stolu pro dva v příjemném zákoutí restaurace, na zdech visí italské vlajky a obrázky spojené s touto zemí. Stůl je zahalený do červenobílého kostkovaného ubrusu, v jehož středu stojí v ručně malované váze malá kytice uvázaná